Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

OBSAH

1. Geografie jako věda, základy kartografie

Geografie
Vývoj geografie
• velmi stará věda na hranici mezi přírodními a společenskými vědami; zabývá se přírodou, lidskou společností a vztahy mezi nimi v čase a prostoru
• za „otce“ geografie je pokládán Eratosthenés (dílo: Geografika; přelom 3. a 2. stol.př.nl.)
• v období objevování země, měla spíše popisný charakter (mapy, cestopisy, náčrty)
• ve 14. a 15.stol. pokročila dále(důkaz kulatosti Země)
• v závěru 18. stol. přechází od prostého popisu k vysvětlení přírodních a sociálních jevů (fáze vysvětlovací)
• 1. mapa Babylonská – hliněná deska

Současná geografie
• změnil se ráz poznání
• studuje dopady lidské společnosti a její činností na Zemi
• zjišťuje, předpovídá a modeluje vývoj
• využívá nových technologií k získávání, zpracování a využití získaných informací
• snaha o trvale udržitelný rozvoj světa

Geografické objevy
15. stol
• Bartolomeo Diaz – doplul k mysu dobré naděje
• Vasco de Gama – doplul kolem Afriky do Indie
• F. Magalhaes – 1. obeplul Zemi (důkaz o kulatosti)
• Columbus – 1492 – Amerika
1606 – Nizozemci – Austrálie
1820 – Antarktida
Afrika - D. Livingson – Viktoriiny vodopády, Emil Holub, Aleš Hrdlička
S Am – Amedigo Vespuci (Amerika), Mackenzie
J Am – Humbolt
1909 – Robert Peary – dobití S pólu
1911 – Amundsen – dobití J pólu
1953 – E. Hillary – Mounth Everest

Objekt geografie
• objekt geografie se oproti minulosti zúžil na krajinnou sféru = fyzicko-geografická a Sociální sféra
• krajinná sféra: horní hranice=Stratosféra, Ozónosféra (25km), dolní hranice=Astenosféra, svrchní plášť Země
1. Fyzicko-geografická sféra: zabývá se geosférami
2. Sociální sféra: zabývá se populací, jejich demografickou charakteristikou, pohybem, územním rozložením, kulturou, vzdělaností, sídly, hospodářstvím, cestovním ruchem…

Dílčí geografické disciplíny

fyzická geografie - zabývá se fyzickou sférou
• Geomorfologie - litosféra
• Pedogeografie - pedosféra
• Geokryologie, Glaciologie - kryosféra
• Hydrogeologie - hydrosféra
• Klimatologie, Meteorologie - atmosféra
• Biogeografie - biosféra
sociální geografie – geografie obyvatelstva a sídel, ekonomická a politická geografie

dále ji dělíme na:
obecnou – zabývá se danou problematikou v obecné poloze
regionální – studuje komplexně různé regiony

Kartografie
-je dílčí geografická disciplína, která se zabývá tvorbou a zpracováním map.
-Základy má už ve Starém Římě – Eratosthenes osamostatnil geografii jako vědu od filosofie
-Herodotova mapa – mapa Zemského povrchu, ale jen ta část, kterou znali
-Erathosthenova mapa – má souřadnice
-Největší rozvoj kartografie v 15. století (zámořské objevy)
-Důkaz o kulatosti Země (plavby kolem světa)
-Heliocentrický názor – Koperník, Galileo

Obsah mapy = všechny prvky, které na mapě nalezneme
Výškopis
• Vrstevnice = čára spojující místa se stejnou nadmořskou výškou
• Kóta = výškový bod s číselným údajem (turistické mapy)
• Barevná hypsometrie = vybarvení ploch mezi vrstevnicemi
• do 200 m zelená, nejvyšší hnědá
• Reliéfní mapy – přidán třetí rozměr
• i výškové měřítko
• Stínování – stínují se jihovýchodní svahy – působí reliéfně
Polohopis - vzájemná poloha objektů . např. hranice států, silnice…
• značky - bodové - kóta
• liniové – řeka
• plošné – město, jezero
• vysvětlení v legendě
Popis - název zobrazeného objektu
-písmo se může lišit velikostí, barvou, sklonem…
• Choronyma – vlastní jména větších zeměpisných celků (Evropa)
• Místní názvy – obydlená místa – např. ulice
• Pomístní názvy – neobydlené oblasti – řeka, moře
Ostatní
• Název mapy
• Měřítko
• Zeměpisné souřadnice
• Orientace
• Údaje o tisku
• Údaje o autorovi
Přepis do atlasu
• Transpozice - názvy jsou v tom jazyce, kde leží
• London, Paris
• Transliterace - přepis do české abecedy (např. z azbuky)
• Transkripce - fonetický přepis, např. z Čínštiny, Arabštiny…
• někdy Chuang-che, někdy Huang-he

Metody kartografické interpretace
Kartogram - vyznačení plošnými značkami (barvou, rastrem)
Kartodiagram -do sledovaného celku umístěn sloupcový diagram
- výhoda – zobrazuje kvalitu i kvantitu (věkové složení + rozdělení na ženy a muže)
Anamorfózní mapa - např. časové linie, počet obyvatel
- zkreslená, sleduje jev, velikost mapy odpovídá velikosti

2. Planetární geografie. Zobrazování země

Vesmír
-vše kolem nás, nekonečný prostor, součástí je veškerá hmota, čas, energie, prostor
-stáří se odhaduje na 15-18 mld let
-mnoho teorií o vzniku (vědecké, náboženské)
-supergalaxie: největší vesmírné útvary, nakupení mnoha galaxií
-galaxie: hvězdná soustava, obsahuje miliardy hvězd, planety, planetky, prach
-Mléčná dráha: spirálovitá galaxie, ve středu je černá díra (vše kolem ní obíhá)

Sluneční soustava
-všechna tělesa v oblasti trvalého vlivu gravitačního pole Slunce
-vznikla před 4,6 mld lety; z mlhoviny vznikla supernova; praslunce; protoplanety( základ planet); planety a jejich měsíce
-nejlišší hvězda je Proxima Centauri
-nejzářivější hvězda je Sírius

Slunce
-nejhmotnější část sluneční soustavy (99,86% veškeré hmotnosti)
-termonukleární reakce, skládá se z helia a vodíku
-na povrch je teplota 6000°K
-zdoj tepla, světla, energie
-intenzita záření je závislá na vzdálenosti
-pohyby slunce
• kolem své osy
• kolem středu galaxie (rychlostí 250km/s oběhne za 225 mil let)

1. Vnitřní planety
Merkur
-nemá měsíc, oběhne za 88 dní
-malý, skalnatý, voda se odpařila, není zde atmosféra
Venuše
-nemá měsíce
-nejteplejší planeta, silný skleníkový efekt
-světlo se odráží na zastíněnou stranu=světélkuje
-den trvá déle než rok
Mars
-rudá planeta, má dva přirozené měsíce (Úhono, Deimos)
-střídání ročních období
-nejvyšší hora sluneční soustavy-27km

2. Vnější planety
Jupiter
-největší, 16 měsíců (Ganymédes=největší ve SS), má prstenec
-zuří zde bouře, atmosféra je mohutná 100km, obsahuje čpavek
-kolem Slunce obíhá 12 let
Saturn
-nejkrásnější planeta, má prstenec (led, kamení), 22 měsíců ( Titan)
Uran
-má 11 tenkých prstenců
-modrozelená barva – zmrzlý methan pohltí červené spektrum
Neptun
-8 měsíců (triton), 4 tenké prstence
-plynný obr –plyny, horniny, led

Planeta Země
Pohyby Země
- Země vykonává 2 základní pohyby: rotační pohyb, oběh kolem Slunce
Rotační pohyb
-proti směru hodinových ručiček ( od západu k východu)
-otočení trvá necelých 24 hod. = hvězdný den (23:56:04)
-úhlová rychlost rotace je 15stupňů za hodinu (24x15=360)
-obvodová rychlost se mění (v závislosti na vzdálenosti od rovníku, na rovníku nejrychlejší, na pólech nulová)
-vlivem tohoto pohybu se střídají dny a noci

Oběh kolem Slunce
-obíhá po dráze ve tvaru elipsy (Slunce je jedno z ohnisek elipsy)
-vzdálenost Země od Slunce není stálá -> nejbližší bod=přísluní (perihélium) nastává začátkem ledna (147,1 mil. km); nejvzdálenější=odsluní (afélium) v červenci (152,1 mil. km)
-pohyb je nepravidelný, v odsluní je nejpomalejší, v přísluní nejrychlejší
-doba oběhu=tropický rok (365 dní 5 hod 48 min) 6 hod chybí, proto zavádíme co 4 roky přestupný rok (4x6=24)
-Sklon zemské osy od rovníku činí 23stupňů a 17´
-Jestliže by zemská osa neměla sklon, byla by kolmá na rovník, sluneční paprsky by dopadaly každý den ve stejnou dobu na stejné místo pod stejným úhlem, dny a noci by byly stejně dlouhé a roční období by neexistovaly.

Jarní rovnodennost (20. – 21. března) -Slunce svítí kolmo na rovník, od jarního slunovratu se dny začínají prodlužovat a dny zkracovat až nastane letní slunovrat, kdy Slunce svítí kolmo na obratník Raka (21. – 22. června); na severní polokouli začíná léto, na jižní zima , potom se začíná navracet zpět k rovníku až nastane podzimní slunovrat (22.-23.září), Slunce pak dále pokračuje na obratník Kozoroha, kterého dosáhne 21.- 22. prosince), na severní polokouli nastává zima a na jižní léto.

Čas a časová pásma
-Každý poledník má svůj místní čas. Posunu o 1stupeň odpovídají 4 časové minuty, to znamená že 15 stupňům odpovídá celá hodina
-Země je rozdělena na časová pásma
-V ČR platí středoevropský pásmový čas, který má o hodinu více než světový čas (v oblasti nultého poledníku – Anglie, Londýn)
-V evropských zemích existuje tzv. letní a zimní čas, což umožňuje lepší využití světla během dne) .
-Datová hranice probíhá kolem 180. poledníku (oblast Tichého oceánu). Přestupujeme-li datovou hranici z východní polokoule na západní získáme jeden den (dva dny ponecháme stejné datum) . Při překročení datové hranice ze západní polokoule na východní den ztrácíme (přidáme jeden den k datu, přeskočíme jej) .

Slapové jevy
= periodické deformace zemského tělesa
- způsobeny působením Měsíce a Slunce a odstředivou silou, která vzniká pohybem Země kolem těžiště ( barycentrum).
- rozlišujeme slapy mořské (dmutí), slapy zemské kůry a slapy atmosférické; nejvíce pozorovatelné jsou mořské
- Příliv a odliv
- Příliv vzniká na straně přivrácené i odvrácené k Měsíci. Na straně přivracené k Měsíci převládá přitažlivá síla Měsíce nad odstředivou silou soustavy Země-Měsíc. Příliv na straně odvrácené od Měsíce se vysvětluje převahou odstředivé síly.
- Jestliže se Země, Měsíc a Slunce nacházejí v jedné rovině (Měsíc je v úplňku nebo v novu, nastává skočný příliv, naopak, když spojnice Slunce, Měsíc, Země tvoří pravý úhel, nastává hluchý příliv.
- Dmutí na oceáně není příliš velké ve srovnání s moři, kde závisí na tvaru mořského dna a tvaru pobřeží
- Mimořádně velký příliv můžeme pozorovat v zálivech.
- Mořského dmutí využívají některé vodní elektrárny (přílivové) např. ve Francii.
Kartografie

Tělesa znázorňující povrch Země
Geoid - geometricky nepravidelné těleso
- povrch tělesa je tvořen hladinou světového oceánu
Referenční elipsoid - pro přesné měření, má přesné rozměry
- název WGS 84
- 2 rozměry - rovníkový – 6378 km
-poledníkový – 6357 km

Referenční koule – průměr 6371 km

Globus
-prostorový a zmenšený model Země, připomíná referenční kouli
-plošné tvary jsou si podobné, vzdálenosti jsou zmenšené v určitém měřítku, úhly jsou nezkreslené

Mapa
-zmenšený, zjednodušený a zkreslený obraz Země převedený do roviny
-slouží jako výstup, interpretace a znázornění geografických poznatků

Měřítko
-Udává poměr zmenšení určité délky ve skutečnosti k té samé na mapě
-Měřítko může být číselné (1:10 000 tzn. 1cm na mapě = 10 000 ve skutečnosti), grafické
-úsečka je rozdělená na délky, je u ní napsáno, kolik délek je to ve skutečnosti
-Mapy se rozdělují na mapy velkých měřítek – 1:200 000 a větší, mapy středních měřítek – 1:200 000 až 1:1 000 000 a mapy malých měřítek – 1:1 000 000 a menší

Kartografická zobrazování
-způsoby, kterými zobrazujeme Zemský povrch do roviny
• azimutální zobrazení – do roviny (kontinenty)
• válcové zobrazení – na plášť válce (svět)
• kuželové zobrazení – na plášť kužele

Vznik mapy
Astronomické práce – co nejpřesnější určení polohy základních bodů přímo v terénu
Geodetické práce – doplnění základních bodů hustou sítí dalších souřadnic, většinou do trojúhelníkové sítě
Topografické práce – ještě přesnější měření polohopisu a výškopisu na co nejmenších územích
Reprodukční práce – kresba a tisk map

Dálkový průzkum Země
-sběr dat a jejich zaznamenávání pomocí speciálních letadel a družic
-družice: LANDSAT, METEOSAT, NOAA
-výhody: zabírají velká území, mají možnost vertikálního zobrazování (vidí do hloubky), pracují v časových intervalech, možnost využití dalších funkcí ( infračervené snímky)
-uplatnění: meteorologie, kartografie, studium životního prostředí

3. Atmosférická složka fyzickogeografické sféry

-směs plynů, tuhých a tekutych částic
-hlavními složkami jsou dusík (78%), kyslík (21% vzniká díky fotosyntéze) a ostatní latky jako argon (0,93%), oxid uhličitý a z pevných a tekutých částic je to voda (v jakémkoliv skupenství), mikroorganismy, půdní částice, kosmický prach, krystaly solí (zejména mořské), produkty vulkanické činnosti, pylová zrna, saze, oxidy síry, dusíku atd.
-většina těchto částic slouží jako kondenzační jádra v procesu tvorby dešťových kapek
-atm. pohlcuje a odráží tepelné záření = skleníkový efekt, zabraňuje průniku škodlivého záření z vesmíru

VERTIKÁLNÍ SLOŽENÍ ATMOSFÉRY
- podle výšky mění atm. své fyzikální vlastnosti (tlak, hustota, teplota, vlhkost)
Troposféra
-nejnižší vrstva atm., u zemského povrchu (průměrně 14 km) => nad póly 9 km, nad rovníkem 17 km
-bezprostředně ovlivňuje povrch země (déšť, vítr), nejvyšší hustota a tlak
-do 90% hmoty atmosféry
-pokles teploty s výškou o každých 100m.n.m. více o 0,65°C méně (teplotní gradient)

Stratosféra

-do 40 km, ve výšce 25 km se nachází vysoká koncentrace ozónu – ozonosféra (chrání člověka před škodlivým zářením z kosmu, avšak vlivem antropogenní činnosti – exhalaty je snížená koncentrace ozónu)

Mezosféra
-do 80 km, teplota klesá až k -100°C

Termosféra
-do 800km, obrovský nárust teploty (ve výšce 200 km je teplota asi 500°C, ve výšce 600 km je teplota 1500°C)
-částice mají obrovskou kynetickou energii, výskyt polární záře => jonizace vzduchu

Exosféra
-nad 800 km, podobá se vákuu, pozvolný přechod do vesmíru

Sluneční záření v atmosféře
-ultrafialová složka (krátkovlnné záření)
-viditelné světlo (spektrum)
-infračervená tepelná složka (dlouhovlnné záření)

Tepelná bilance v atmosféře
-celkový ráz rozložení teploty na zemi ovlivňují klimatografičtí činitelé:
• nadmořská výška
• zeměpisná šířka
• rozložení pevnin a oceánů
• celkový oběh atmosféry (mořské a oceánské proudy)
-vlastnosti zemského povrchu souvisí s albedem a činností člověka
-výsledkem je:
• podnebí (klima) – dlouhodobý stav atmoséry
• počasí – okamžitý stav ovzduší na daném místě

OBĚH ATMOSFÉRY (PROUDĚNÍ VZDUCHU)
-rozdílný přísun slunečního záření a různé vlastnosti zemského povrchu způsobují na zemi nerovnoměrné rozložení tlaku vzduchu
-snahou tyto rozdíly vyrovnávat dochází k proudění vzduchu => fouká vítr
-tlaková výše – oblast studeného vzduchu
-tlaková níže – oblast teplého vzduchu
-vlivem zemské rotace (Coriolisova síla) dochází ke stáčení vzdušných hmot na severní polokouli doprava, na jižní polokouli doleva
-vzduchové hmoty – objem vzduchu, který má nějakou vlastnost
-podle teploty je dělíme na : teplé a studené
-podle povrchu na : pevninské a oceánské
-podle umístění na : arktické, polární, tropické a rovníkové
-hranice mezi vzduchovými hmotami se nazývají fronty

MÍSTNÍ CIRKULACE
-tlakové útvary vznikající na styku atmosferických hmot
-Anticyklóna (oblast tlakové výše – jižní polokoule, ve směru hodinových ručiček)
-Cyklona (oblast tlakové níže – severní polokoule, proti směru hodinových ručiček)

FRONTA
-hranice mezi vzduchovými hmotami (místo, kde se stýká studený a teplý vzduch)
-dochází ke změně počasí
-teplá fronta: vydatně prší
-studená fronta: velká mračna, bouřky (vyčistí se obloha)
-okluzní fronta: atmosférická fronta, která vznikne, když studená fronta dostihne frontu teplou, přičemž teplejší vzduch je vytlačován do vyšších hladin

MÍSTNÍ VĚTRY
Blizard – v Severní americe
Buran – Rusko, sibiř – prudký vítr
Mistrál – Francie
Fén, Bora – padaví vítr z hor – Evropa
Bríza – na pobřeží
Monzun – nejtypičtější proudění V, JV, J Asie (letní – oceán => pevnina, vlhký, přináší vydatné srážky; zimní – pevnina => oceán, suchý)

OZÓNOVÁ DÍRA
-největší nad Antakrtidou, klinické změny nejdou zastavit ani zpolamlit
-její vznik je způsoben halogeny, freony
-Montreálský protokol o omezení užívání freonů

GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ
-je způsobeno spalováním fosilních paliv, které způsobují skleníkový efekt
-důsledkem jsou častější zemské aktivity (povodně, sucho, zemětřesení, tání ledovců, vichřice)
-následky: zánik chladnomilných rostlin
• menší rozdíl denních a nočních teplot
• nejvíce srážek v zimním období
-Kjotský protokol o snožování emisí

ATMOSFERICKÉ PORUCHY
Bouřka
-soubor elektrických, akustických a optických jevů spojený s bouřkovými mraky
-doprovázena lijáky, krupobitím,větrnými a sněhovými smrštěmi
Tropická cyklóna
-oblast extrémně nízkého tlaku, která vznikla v tropických oblastech oceánů (hurikán, tajfun, uragán, orkán, cyklón)
-atm. výr s ničivými účinky, v=400km/h
Tornádo
-jeden větrný vír, je spojen s bouřkovým mrakem
-trychtýřovitě dopadá na zemi,
-velmi ničivá v USA

PODNEBNÉ PÁSY ZEMĚ
- výsledek působení klimatogeografyckých činitelů
Ekvatoriální
-průměrná teplota 24-28°C
-malé výkyvy teplot jen asi 15°C
-téměř bezvětří, vysoká vlhkost
-tropické lijáky v poledne (na pevnině), v noci (nad oceány)
Subekvatoriální
-letní monzun
• vlhký, deštivý, teplý
• jde od moře na pevninu
-zimní monzun
• jde z pevniny na moře
Tropický
-nejvyšší teploty, prům. 30-39°C
-přehřátý, minimum srážek, velké výkyvy teplot
-suché léto, vlhká zima
Subtropický
-př: Asie
-západ – horké suché léto, deštivá zima
-východ – suchá zima , vlhké léto
Mírný
-velmi proměnlivý, velké proudění vzdušných hmot
-oceánský – vlhká zima, menší rozdíly teplot ( Anglie)
-kontinentální – sucho, vysoké rozdíly teplot ( Rusko)
-přechodný – ovlivňován obojím ( ČR)
Subpolární
-ovlivněn arktickým vzduchem
-dlouhá zima (Kanada, Sibiř)
Polární
-minimální srážky, ale trvalá sněhová pokrývka
Místní klima
-„horské podnebí“ – s nadmořskou výškou klesá teplota (sněžný pás – i na rovníku může být sníh)
-„srážkový stín“ – návětrné strany pohoří mají hojné srážky, v závětří je srážkový stín (Dračí hory – poušť Kalahari)
-„městské klima“ – vyšší teplota až o 2°C, větší vítr (mezi výškovými budovami), výskyt smogu, vyšší srážky, mlhy
-„inverze“ – mlhy se drží v kotlinách a na horách je pěkně, souvisí to se změnou tlaku

POČASÍ
-aktualní stav atmosféry na určitém místě
-počasí studuje meteorologie
-je charakteristické souhrnem hodnot meteorologických prvků
-je charakterizováno : teplotou vzduchu
• tlakem vzduchu
• slunečním svitem
• větrem
• oblačností
• srážkami
• vlhkostí

Předpověď počasí
-s určitostí 90% se dá určit pouze na následující den
-údaje se zjišťují ze satelitních snímků, pozemních meteorologických stanic (bíle budky 2m nad zemi otočené směrem na sever aby nedošlo k ozařování přístrojů sluncem)
-družice – NOAA, Meteosat (předpovídání náhlých bouřek a hurikánů)

teplota vzduchu
-měření teploměrem, průměrná denní teplota, teplota se měří (T7 + T14 + 2T21)/4
-max. teplota – 58°C (Lybie, Mexiko)
-min. teplota – (-89,6°C Antarktida)
-teplotní rozdíl mezi létem a zimou až 100°C – Sibiř (Omjakon)

tlak vzduchu
-měří se barometrem, minimum v tornádech
-ovlivňuje tlakovou zátěž

sluneční svit
-měří se heliografem (funguje na principu propalování meteorologického papíru)
vítr
-měření rychlosti anenometrem
-měření směru – směrovka, vetrná korouhev

vlhkost vzduchu
-měří se obsah vodní páry pomocí vlhkoměru (je založen na roztažnosti či zkrabatěnosti vlasce)
-relativní vlhkost od 20% do 80%

srážky
-srážkoměr, měří se výška sloupce vody na daném území (v mm)
-sněhová pokrývka, čerstvě napadaný sníh (v mm nebo cm)
-kroupy, sníh s deštěm, rosa, ledovka

oblačnost
-stupeň pokrytí oblohy oblaky
-jasno 1/8 pokryta oblaky
-zataženo 8/8 pokryto oblaky

synoptická mapa=obsahuje výše a níže a jejich směr pohybu vč. Atmosferických front
izobary =čáry spojující místa se stejným tlakem vzduchu

4. Hydrosféra A)

= vodní obal Země
- ve vodě vznikl život, přítomností vody naše planeta vyniká
- voda je přírodní zdroj, člověk potřebuje vodu nekontaminovanou a sladkou
- je součástí fyziogeografické sféry (+ socioekonomická sféra = krajinná sféra) společně s ostatními geosférami ( atmosféra, pedosféra, biosféra, litosféra, kryosféra)
krajina = výhřez krajinné sféry, který obsahuje části všech geosfé
- hydrologie = nauka o vodstvu
hydros = voda, sféra = obal
- poměr vody a souše = 71:29
západní polokoule 91:9
východní polokoule 51:49
- poměr slané a sladké vody => 97:3
- spotřeba vody na osobu: až 180 litrů denně
Koloběh vody
- základní přičinou vyvolávající oběh vody vkrajině je sluneční záření, které ohřívá povrch Země a způsobuje výpar, dále je koloběh podmíněn gravitací
- při poklesu teploty dochází ke kondenzaci (plynné skupensví - kapalné) nebo k sublimaci (plynné skupenství - pevné) vodních par
- za příznivých okolností se voda může vracet na zemský povrch ve formě srážek
a) velký koloběh vody: oběh mezi oceánem, pevninou a atmosférou
b) malý koloběh vody: systém atmosféry, oceán nebo pevnina, oceán


Rozložení vody na zemském povrchu
- voda (71%=100%)
-slaná (94%)
-sladká (6%)
-podpovrchová (1,7%) ---- podzemní a půdní
-led (4,3%)
-povrchová a atmosférická (0,03%)
-povrchová (0,029%)
-atmosférická (0,001%)
-řeky (0,00015%)

Povrchové vody
- řeky, jezera, přehrady, rybníky, moře, oceány
- veškerá voda na pevnině v kapalném stavu = hydrografická síť
- největší objemy vody v kapalném skupenství stékají po zemském povrchu (tekoucí voda); vytvářejí se tak potoka a řeky, které tvoří dohromady celkového objemu říční síť: ta se skládá z hlavního toku a jeho přítoků
- vodní tok = řeka a její přítoky
a) horní tok: užší, hlubší koryto
b) střední tok: širší koryto
c) dolní tok: nejvyužitelnější
- ron = neorganizovaný vodní tok
- bystřina = rychlejší, divočejší, cistší vodní tok
- delta = typ ústí řeky do moře (jezera) tvořený plochým náplavovým kuželem trojúhelníkového tvaru
- meandr = říční zákrut vytvořený bočnou erozí řeky
- úmoří = oblast, kde se řeka vlévá do moře; ČR patří do ůmoří Severního moře, Černého moře a Balstkého moře
- voda se značí kategoriemi I. – IV.
- souš: 79% - odvodňováno do moří
21% - bezodtoková oblast (Čadské jezero, Aralské j.)

Základní charakteristika vodního toku
- délka: vzdálenost mezi pramenem a ústím
- spád: výškový rozdíl mezi dvěma libovolnými body řeky (pramen, ústí)
- povodí: plocha území, z které tok odvádí veškerou vodu (tzn. povrchovou i podpovrchovou)
- rozvodí: hranice mezi dvěma povodími
- hustota říční sítě: poměr délky všech toků k ploše povodí- průtok: množství vody, které protěče průtočným profilem za 1s-1m3
- vodní stav: výška vodní hladiny nad zvoleným pevným bodem
- specifický odtok: množstvá vody, které odteče průměrně z povodí za 1 sekundu
- řádovost toků: počet posloupných zaústění počínaje od oceánu (tok nejvyššího řádu je vždy tok ústící do oceánu, jeho přítoy jsou toky nižšího řádu)
- odtoková výška: vrstva vody rovnoměrně rozložená na ploše povodí, která odtekla za určité období (1 rok)
- koeficient odtoku: číselná hodnota udávající poměr mezi výškou odtoku a srážek nebo objemem odtoku a srážek
- odtoková výška kontinentů: poměr odtoku za rok k ploše kontinentu
největší - oceánie, J. Amerika
nejnižší - Austrálie, Afrika
Režim odtoků
- odtok je závislý na mnoha činitelích:
a) podnebí oblasti (množství srážek, teplota vzduchu, výpar)
b) geologické podloží (propustnost či nepropustnost hornin pro vodu)
c) georeliéf (ovlivňuje odtok svou členitostí, skoln svahů, nadmořskou výškou)
d) druh a typ půd
e) ráz vegetace (zvláště výskyt rozsáhlých lesů)

- režim odtoku vodních toků:
1. rovníkový: poměrně vyrovnaný po celý rok (stále stejně vody), max. Průtok po celý rok – např. Amazonka, Kongo, Orinoko
2. monzunový: vysoký průtok v letních měsících a v období monzunovývh dešťů, spojeno se záplavami – např. Indus a Mekong, Ganga
3. režim suchých řek: občasně tekoucí řeky (creek, vádí), nevyrovnaný stav po celý rok “periodické řeky“
4. ledovcový: v létě při tání ledovců – např. Rhöna
5. sněhovo-dešťový: režim sibiřských a kanadských řek s hlavním zdrojem tajícího sněhu- např. Ob, Jenisej, Yukon; konec jara až léto - způspbují záplavy, když zamrzaji dolní toky - střední tok záplavy
6. vysokohorský sněhovo-dešťový: konec jara až léto – např. Dunaj
7. dešťovo-oceánský: u západoevropských řek v zimě – např. Temže, hlavním zdrojem jsou srážky v oceánu
8. sněhový: u nížinných řek východní Evropy, jaro – např. Volha
9. jezerní typ se zpomaleným oběhem vody

Klasifikace řek
1) řeky alpského typu: největší výška vodní hladiny je v červnu (dokází k tání ledovců)
2) řeky středoevropského typu: největší výška vodní hladiny v březnu

Říční síť
- v povodí je uspořádána velmi různorodě v závislosti na informačních vazbách v neživé přírodě (např. sklonu georeliéfum, síti zlomů)
- půdorysy říčních sítí vytvéřejí charakteristické tvary a obrazce:
1. asymetrická síť 2. stromovitá síť 3. vějířovitá síť 4. prstencovitá síť 5. mřížovitá (pravoúhlá) síť 6. radikální rozbíhavá síť
Jezera
= libovilná přírodní sníženina naplněná vodou
- jezera dělíme podle vzniku jezerní pánve např. na hrazená, kotlinovitá, údolní, sesuvová a smíšená
- dělení jezer:
a) jezera tektonického původu (příkopová propadlina) – Bajkal, Malawi, Tanganika
b) jezera ledovcového původu - Černé j., Štrbské pleso, skandinávská jezera
c) Jezera sopečného původu (kráterová jezera) – Nikaragua, jezera západní části USA
d) jezera říčního původu- hrazená jezera; v dektě řeky Mississippi
e) jezera krasového původu – jezera v Moravském krasu
f) jezera smišeného původu – podílí se více vlivů (činitelů)

- mokřady = území trvale zatopené vodou
rašeliniště: k topení, zahradničení; např. Červenohorské sedlo
slatiniště: na kyselých půdách


Tip: Vodo instalo Brno - Voda Topení Plyn, děkujeme.

5. Hydrosféra B)

Rybníky
= umělé vodní nádrže
a) nebeské: jsou závislé na srážkách
b) průtočné: vhodné pro chov ryb
c) pramenité: chudé na živiny, čisté, studené
- nejstarší rybník v ČR: Máchovo jezero
- největší rybník v ČR: Rožmberk (slovensky Ružomberok :-P – poznámka autora Karla Pernici)

Přehradní nádrž
- uměle vybudovaná
- funkce nádrží: ochrana před povodněmí, energie, průmysl. Zemědělství, lodní doprava, pitná voda, rekreace
- obrovské zásahy do přírody (porušení ekosystému), levná zdroj energie, velké náklady na výstavbu
- největší přehrada v ČR: Lipno
- Itaipu: na řece Paranná
- Čína: tři soutěsky na řece Jiang c´ Tiang – ochrana před povodněmi, výroba elektřiny, usnadnění dopravy (v průběhu stavby muselo být přesídleno 1,5 milionu lidí, zaplavena plocha 100 000 ha, délka přehradního jezera je 663 km)
Podpovrchová voda
- voda, která se váže a také pohybuje v horninách a zeminách
1) voda půdní: vyplňuje páry mezi zrny půdy, kde je ještě vzduch
2) podzemní voda:
a) průlinová – vyplňuje nezpevněné horniny
b) puklinová – vyplňuje pukliny zpevněných hornin
- zdrojem vody půdní a podzemní jsou především atmosfericé srážky, ale mohou vznikat a shromažďovat se kondenzací
- hladina podzemní vody: výška podzemní vody
- mineralizovaná voda: pokud objemové množství chem. látek látek překročí 1g na litr
- podzemní vody představují nejvýznamnější zdroj kvalitní pitné vody; největší zásoby se váží na místa s dobrou propustností podloží a tam, kde se průsak srážkové vody znásobuje tokem řeky
- infiltrace: vsakování
- gejzír: místo, kde voda vyvěrá; největší v Yellowstone
- vřídlo: minerální pramen, voda nad 50°C (Karlovy Vary)
- artézská studně: v Austrálii, voda pod povrchem; mnohdy jediný zdroj vody
- creek, vádí: vyschlá řečiště, která jsou závislá na periodických srážkách
- oáza: místo v poušti, kde vyvěrá podzemní voda
Voda v mořích a oceánech
- oceány a moře zaujímají asi 361 km2 povrchu Země
- veškeré oceány = sětový oceán: Tichý, Atlantský, Indický, Severní ledový occeán
- moře:
a) okrajová (Beringovo moře, Norské moře, Karské) – mají s oceánem otevřenou výměnu vod; mohou být odděleny ostrovy
b) vnitřní (Černé moře, Rudé moře, Středozemní) – vnikají do pevniny; mohou být oddělěny nebo spojeny průlivy; max. ohraničeny ze 3 stran
c) meziostrovní (Jávské moře, Krétské moře)

Vlastnosti mořské vody
a) chemické složení
- oceán je vlastně roztok vody, ve kterém jsou rozpuštěny různé látky
- salinita = množství všech minerálních látek, které jsou rozpuštěny v 1 kg H2O
průměrná salinita: 35 promile; nejsladší moře v subttropech, nejméně Balt
největší salinita: 45 promile (Mrtvé moře, Rudé moře)
- chlorinita = mnoštsví solí, které je rozpuštěné v 1 kg H2O
- chemické složení oceánské vody doplňují CO2, dusík, kyslík a plyny, které se v atmosféře vyskytují jen stopově
b) fyzikální vastnosti
- teplota: oceány pohlcují až 85% dopadajícího slunečního záření => obrovská zásobárna tepla
nejvyšší teplota severně od rovníku (průměrná teplota 17°C, Perský záliv 36,5°C, na pólech -2°C)
- teplotní rovník = místo, kde je největší teplota vody, je posunut severněji od zemského rovníku
- hustota: závisí na teplotě, salinitě a tlaku; maximální hustotu má voda při teplotě 4°C (s rostoucí salinitou dosahuje oceánská voda maximální hustoty při teplotách nižších než 4°C); oceánská voda je vždy hustější než sladká
- barva: závisí na množství minerálních a organických látek rozptýlených ve vodě

Led na oceánské hladině
- nejvíce oceánského ledu se vyskytuje polárních oblastech
- oceánská voda se salinitou 35 promile zaprzá při teplotě asi – 1,9°C
- při maximálním rozšíření ledu (např. ke konci zimy na jížní polokouli) je až 24 mil. km2 světového oceánu pokryto ledem
- celkově je hladina světového oceánu pokryta z 9% ledem
- ledové kry = odtržené části ledovce

Pohyby oceánské vody
- vlnění: pohyb, který se dějě po uzavřených drahách
- pohyb ve směru svislém i vodorovném se spojuje s prouděním, proudy a dmutím (slapové jevy) -způsobuje gravitace měsíce a odstředivá síla Země
- dmutí: příliv a odliv (největší v zálivech)
-skočný: S – M – Z -největší
-hluchý: M – Z – S -nejnižší
- vlny: každou vlnu tvoří hřbet a vpadlina (důl)
délka vlny: vzálenost dvou hřbetů
výška vlny: rozdíl mezi hřbetem a vpadlinou
perioda vlny: doba mezi dvemi průchody hřbetu
průměrná výška vln je 15m
- tsunami: patří mezi nejnebezpečnější druh vln, vznikají jako důsledek podmořských zemětřesení a sopečné činnosti (např. vlna tsunami v jižní Asii roku 2004); rychlost jejich pohybu dosahuje až stovky kh/h

Oceánské proudy
- dopravují značné množství tepelné energie => jsou významným klimatotvorným faktorem
- dochází k přemisťování obrovských mas vody na velké vzdálenosti
- ovlivňují teplotní poměry oceánů a přilehlých pevnin
- základním kritériem pro členění oceánských proudů je jejich teplota
a) teplé proudy (20 – 24°C): od rovníku, pohybují se z nižších zeměpisných šířek do vyšších; např. Golfský proud (začíná v Mexickém zálivu), Severní rovníkový proud; proud Kuro-šio (u Japonska – světová loviště ryb)
b) studené proudy (> 16°C): pohybují se z vyšších zeměpisných šířek do nižších; např. Labradorský proud, Východogrónský, Kalifornský proud
- Florida: oblast střetu studeného a teplého proudu (nedokáže se vyrovnat tlak)  vznik hurikánů a tornád

Kryosféra
= část fyziogeografické sféry, jejíž teplota po více než 2 roky nepřesáhla 0°C
- výskyt vody v pevném skupenství:
sníh
- je tvořen sněhovými vločkami (z mikrokapének se stanou krystalky, které se pak spojí a vznikají sněhové vločky)
- sněžník: místo na zemském povrchu, kde sníh zůstává větší část léta
- sněžná čára: pomyslná čára
ledovec
- je modré barvy; voda vytékající z ledovce je bílá
- význam ledovce: zásobárna sladké vody
- největším ledovcem je antarktický ledovcový štít
a) horský: karový (ledovcový kotel = kar)
b) pevninský: údolní (např. Grónsko)
- trogy = údolí modelovaná ledovcem (tvar písmene U)
- akumulace = zvětšování ledovce
- ablace = zmenšování ledovce (ekologický problém)
- morény = nánosy usazené činností ledovce
- firn = předstupeň ledu; liší se barvou (šedá) a hustotou; když se zvětší tlak, tak se firn změní v ledovec; ledovec formuje podloží
- glaciologie = věda zabývající se ledovci
permafrost
- permafrost = dlouhodobě zmrzlá půda; příznačným rysem permafrostu je přítomnost podzemního ledu (např. ledovcových klínů)
- půda může promrznout až do hloubky 1600 m
- permafrost nalezneme na Sibiři, v Kanadě, USA
- geokryologie = věda, která se zabývá permafrostem
- fjordy = zářezy do pevniny (např. ve Skandinávii, využívány k cestovnímu ruchu)

pozn.

Světová nej
Evropa – Ladožské jezero, Volha
Asie – Kaspické moře, Chang Jiang
Aftika – Vikrotiino jezero, Nil
Austrálie – Egreovo jezero, Murray
S. Amerika – Hořejší jezero, Mississippi
J. Amerika – Maracaibské, Amazonka

Vodopády
Viktoriiny vodopády - Zambezi
Niagarské vodopády - Ontario a Erijské j.
St. Angelův vodopád - největší na světě, ve Venezuele, řeka Orinoco

6. Litosférická složka fyzickogeografické sféry A)

-zemské těleso se skládá ze zemského jádra, které je obaleno dvěmi soustřednými geosférami zemským pláštěm a kůrou (mají rozdílné chem. složení, teplotu, tlak,..)

Stavba zemského tělesa

zemská kůra
• pevninská (64%)
-20 - 80km mohutná (pod Himalájemi až 75km)
-je lehčí, ale mocnější, je starší
-tvoří ji 3 vrstvy: usazeniny, žulová a čedičová
-tvoří kontinenty, šelfy, kontinentální svahy
• přechodná (15%)
-poměrně vzácná
-na přechodu oceánu a pevniny
• oceánská (21%)
-větší hmotnost, ale je tenčí, mladší
-stále vzniká
-2 vrstvy: usazeniny a čedič
-tvoří dna oceánů, oc. pánve a příkopy
zemský plášť
• svrchní = astenosféra (35-410km)
-umožňuje pohyb litosférických desek
-shora ohraničen vrstvou nespojitosti = diskontinuita(přechod hustoty hornin, změna v rychlosti šíření seismických vln)
• střední (410-700km)
• spodní (700-2900km)
-67% hmotnosti Země
-oxidy a sulfidy železa, chemicky homogenní
-méně informací (láva, magma)
zemské jádro
• vnější tuhé
• vnitřní tekuté
-v hloubce 5200km
-tvořeno železem a niklem (NiFe)
-teplota 5000K
-největší hustota
-tvoří 31% hmotnosti Země
Litosféra
-pevný kamenný obal Země
-patří do ní jen zemské kůra a nejsvrchnější zemský plášť (do hloubky 410km)
-chem. složení: kyslík, křemík, hliník, vápník, sodík, draslík, vodík, titan, uhlík
-není to celistvý obal, ale je rozdělen na litosférické desky, které se pohybují po astenosféře (tekutá plastická vrstva)

Historie deskové tektoniky

Prvohory (250mol let)
-zpočátku existoval jen jeden kontinent, která se postupně rozděloval
• Pangea
• Panthalassa
• Tethys
Druhohory (150mil let)
• Laurasie (Sam, E, As)
• Gondwana (Jam, Af, Aus, Ind, Arab pol. se časem připojil k laurasii)
Současnost
• euroasijská
• severoamerická
• karibská
• jihoamerická
• nazca
• africká
• arabská
• antarktická
• indická
• australská
• filipínská
• tichomořská
• atlantská
• kokosová
Budoucnost (50 mil let)
-zánik Středozemního moře díky pohybu Afriky
-Somálsko se stane ostrovem
-Kalifornie se stane ostrovem
-Austrálie se bude přesouvat na sever

Hranice desek

divergentní
• desky se oddalují = rift
• část středooceánského hřbetu, kde na styku dvou oceánských desek dochází ke vzniku nové kůry
• př: Středoatlanský hřbet
konvergentní
• desky se přibližují
• dochází ke srážce (kolize)
• jedna deska se podsouvá pod druhou (subdukce)
• př: indická deska se zasouvá pod Euroasijskou (Himaláje), Africká pod euroasijskou (zánik Stř. moře)
transformní rozhraní
• pohyb dvou desek vedle sebe
• při tření dochází k obrovskému uvolňování energie (zemětřesení, oceánský příkop)
• př: San Francisco

Zemská kůra a její členění

-tvoří ji téměř všechny známé prvky, reakcí vznikají nerosty a ty tvoří horniny
-horniny dělíme pode původu na
• vyvřelé = vulkanické (žula, čedič)
• usazené = sedimenty ( pískovec, písek)
• přeměněné = metamorfované ( mramor, při extrémních fyz. podmínkách)
-zemská kůra není po celém povrchu Země stejná, ale dělí se na pevninskou a oceánskou
• pevninská kůra (viz stavba zem. tělesa)
• oceánská kůra (viz stavba zem. tělesa)

Tvary georeliéfu

-vznikají vzájemným působením vnitřních a vnějších sil
exogenní činitelé
• energie má původ v nitru země, uvolňuje se velké množství energie
• vytvářely prvotní tvary a výškové rozdíly
• zemětřesení, sopečná činnost, horotvorná činnost
endogenní činitelé
• zdroj mimo zemské těleso
• upravují povrch
• eroze, denudace (snižování), nivelace (zarovnávání)
• působí fyzikálně (voda, vítr, rostliny zvířata) a chemicky (voda, jiné látky)

7. Litosférická složka fyzickogeografické sféry B)

Tvary georeliéfu vytvořené endogenními silami
1) Horotvorná činnost
vrásová pohoří
• hřbet=antiklinála, údolí=synklinála
• př: Himaláje
příkopová pohoří
• nakupení vrás na sebe
• př: Alpy
zlomová pohoří =kerná pohoří
• hrást, kra, příkop
• vnikají v místech poruchy celistvosti zem. kůry
• př: Krušné hory
vráso-zlomová pohoří
• př: Karpaty
sopečná pohoří
• př: Doupovské hory
2) Sopečná činnost
-přemisťování roztavené látky (zem. pláště) na povrch
-žhavé magma a plyny pronikají pod tlakem na povrch
-v oblasti riftu a subdukce
-vzniká sopečný kužel (podmořské, ostrovní, pevninské)
-části sopky: magmatický krb, sopečný komín, kráter
-stratovulkán= vrstvená sopka z lávy a sop. prachu
-často doprovázeno zemětřeseními, špatně se předpovídá
-př: Etna, Apo, Krakatoa, Mauna Kea, Vesuv, Pico de Feide
3) Zemětřesení
-krátkodobé otřesy půdy důsledku pohybu zem. desek
-doprovázeno uvolňováním energie (tsunami)
-hypocentrum (ohnisko) –místo vzniku
-epicentrum –místo na povrchu, kde je nejsilnější
-měří se Richterovou stupnicí (0-10), nebo Markaliho stupnicí
-měřidlo –seismograf
-oblasti: Aljaška, Indonésie, Japonsko, Kalifornie, Chille
-největší: 1960 Chille (9,5), 1964 Aljaška(9,2), 2004 Sumatra (9)

Tvary georeliéfu vytvořené exogenními silami
1) Svahové pochody
ŘÍCENÍ
-ruchlý, krátkodobý pohyb na příkrých svazích
-např v : Tatry, Krkonoše (velehornatiny)
SESUV
-rychlý pohyb hmot na svahu podle několika smykových ploch
BAHENNÍ PROUDY
-pohyb rozbředlých jednozrnných hmot po svahu, které unášejí balvany
LAVINY
-rychlý pohyb sněhových hmot po svahu
2) Pohyby způsobené tekoucí vodou
RON - nesoustředné stékání vody => RONOVÉ RÝHY
PLAVENINY – materiály unášené vodou a plavou na hladině
SPLAVENINY – materiál, který vody valí po dně
ZÁKRUTY – řeka překonává překážky (až 180 °)
MEANDRY– velké množství zákrut, více něž 180°
DELTA – náplavová rovina u ústí mohutných řek
Krasové útvary
• vznikají v propostných horninách
• ZÁVRT – kuželovitá sníženina
• Stalagnit, stalaktit, Stalagnát
3) Tvary vytvořené ledovcem
-glaciální tvary
-ledovec modeluje terén svým pohybem
KAR – ledovcový kotel půlkruhovitého tvaru v horských oblastech
TROG – ledovcové koryto, široké údolí tvaru U
MORÉNA – materiál, který unáší ledovec před sebou, modeluje povrch, vznik hrazených jezer a ledovcové sníženiny (Sandr)
SANDR – výplavná rovina,vzniká roztaním ledovce, sníženina
4) Tvary vytvořené mořem (maritimní)
SRUP – pobřežní srázy
KOSA – hrazený záliv z obou stran
LAGUNA – částečně hrazený záliv
FJORF – záliv hluboko do pevniny (Norsko)
5) Tvary vytvořené větrem (eolické)
-vítr unáší drobné částice a ty obrušují jiné tvary
VIKLANY – skalnaté hřiby, v aridních oblastech
DUNY – písečné přesypy
SPRAŠ – akomodace prachových částic
6) Tvary ovlivněné živočichy, rostlinami
ATOLY – korálové útesy
GUANO – ptačí trus, pokrývá skály, bílé
TERMITIŠTĚ
RAŠELINIŠTĚ
JANTAR
7) Antropogení tvary
vyhloubené – LOMY, PÍSKOVNY
nasypané –MOLA, HRÁZE, OSTROVY, POLÁRY, HALDY
podzemní – ŠACHTY, ŠTOLY, TUNELY, BUNKRY

8. Pedosféra, Biosféra

PEDOSFÉRA

-půdní obal země, část fyzicko-geografické sféry, která vznikla dlouhodobým zvětráváním hornin
-fyzicko-geografická + socioekonomická sféra = krajinná sféra

PŮDA
1) živá složka (edafon)
-drobní živočichové žijící v půdě, kořeny rostlin, mikroorganismy
2) neživá složka (humus)
-hlína, úlomky hornin, jíly, půdní voda, půdní vzduch
-na zvětrávání se podílí edafon, voda, vzduch, sluneční záření
půdotvorní činitelé : vše co ovlivňuje vznik, vývoj,vlastnosti a rozšíření půd
člověk, podnebí, georeliéf, organismy, mateční hornina, voda, povrchová a podpovrchová voda
-půdotvorný pochod – soubor pochodů, kterými se odlišuje mateční hornina (určuje zásobu živin v půdě, dále ovlivňuje její zrnitost a barvu)

PŮDNÍ TYPY
Základní jednotky třídění (klasifikace) půd, přeměna zvětralého vršku, za působení půdotvorných činitelů
1) černozemě – v rovinách a nejteplejších oblastech, nejkvalitnější, jen horizonty A a C
2) hnědozemě – v okolí černozemě, nejrozšířenější, v oblasti mírně teplého a mírně vlhkého podnebí
3) nivní půdy – u řek (nebezpečí záplav), velmi úrodné
4) lužní půdy (černice) – úrodné, velká vrstva humusu malé oblasti uprostřed černozemí
5) hnědé lesní půdy – vrchoviny, nejrozšířenější typ půd ve střední Evropě
6) podzolové půdy – hornatiny, velehory, jehličnaté lesy, (z ruského popel – šedý,není tam humus)
7) rendzin – vápencové podloží
8) pouštní půdy – zasolené
9) arktické půdy – permafrost
10) žlutozemě – spraše, méně úrodné, vznikají hydratací Fe2O3
11) červenozemě – zbarveny železem, vznikají dehydratací, kyselejší, při intenzivním obdělávání se rychle vyčerpávají, při vhodném obdělávání a hnojení poskytují úrodnou půdu

PŮDNÍ DRUHY
-Dělení podle velikosti zrn (textura)
-Písčité – rostou zde tlustolisté rostliny (kaktusy, sukulenty)
-Hlinité – Kvalitní
-Jílovité – málo provzdušněné

PLANETÁRNÍ ČLENĚNÍ PEDOSFÉRY
1) oblast kolem rovníku – červenožluté země, úrodné po krátkou dobu
2) oblast kolem obratníků – červené půdy, způsobeno železem a hliníkem, vznikají dehydratací
3) stepi – černozemě
4) mírný pás – hnědozemě
5) tajgy - podzolové půdy
6) tundry – podzolové půdy
7) polární oblasti – arktické půdy

PŮDNÍ HORIZONT
-Zonálnost půdního krytu
-Vrstvy v půdě, které se odlišují svými vlastnostmi, značí se A, B, C, vznikají v půdotvorném pochodu
Horizont A: nejsvrchnější dokonale zvětralé částice, bohatý na humus (zbarvuje půdu tmavě), místo půdních biologických procesů, rostliny odtud čerpají živiny
Horizont B: obohacený látkami vyplavenými vodou a horizontem A, sloučeniny železa, hliníku, zbarvení závislé na složení
Horizont C: půdotvornými procesy nezasažená mateční hornina

POJMY
Desertifikace = rozšiřování půdy
Sahel = území kolem pouště, velmi neúrodné
Ornice = půda, kterou člověk obdělává
Zemědělská půda = půda, kterou člověk využívá
Bonita půdy = Hodnota půdy pro zemědělskou rostlinnou výrobu, příp. lesnickou výrobu, která zahrnuje jak produkční schopnost půd, tak jejich využitelnost a zpracovatelnost.


BIOSFÉRA
Živý obal Země, všechny organismy, mikroorganismy, živočichové (fauna), rostliny (flora)

HORIZONTÁLNÍ ČLENĚNÍ BIOSFÉRY
Způsobeno osvětlením (množství přijaté sluneční energie v průběhu roku)

PLANETÁRNÍ ČLENĚNÍ BIOSFÉRY
Vegetační pás = geobiom – území, kde se vyskytují typově podobné organismy, které se přizpůsobily podmínkám určitého pásu

1) Tropické deštné lesy
-velká vlhkost (prší každý den) případně ovlivněno monzuny v monzunových oblastech JV Asie, bujna vegetace, velká biodiverzita (druhová rozmanitost), průměná teplota 24-28°C
-flora: uspořádána do pater (bylinné, keřové, stromové, pásmo vysokých stromů)
-mahagon, eben (zvláštnost: stromy nemají letokruhy, protože zde není střídání ročních období)
-efifity – rostliny se vzdušnými kořeny (liány, bambus, orchedeje)
-fauna: 30% veškerého hmyzu na Zemi, šimpanzi, aligátoři, anakondy, kolibřící, papoušci
-člověk: drancování lesů (pro jeden vzácný kus dřeva je vykáceno spousta jiných dřevin)
-ždáření = vypalování, plantáže (kakao, káva, banány)

2) Savany
-travnatá krajina s roztroušenými stromy, střídají se období sucha a období dešťů
-Afrika – pod a nad tropickými lesy, přední Indie, Austrálie, Brazilská vysočina
-Flora: traviny
-Fauna: lvi, antilopy, žirafy, hroši, sloni
-Člověk: přetvoření na plantáže (bavlník, podzemnice olejná)

3) Pouště a polopouště
-oblasti v tropickém a mírném páse, kde skoro neprší, sucha, nedostatek vody, velký teplotní rodíl mezi dnem a nocí, skoro žádné srážky
-Sahara, Kalahari, Atakama, Mohavská poušť, Arabský pol., Gobi, Velká písečná poušť
Druhy pouští:
hamady – kamenité
reg – štěrkovité
erg – písčité
-písečné duny – přesypy vytvořené větrem
-oáza – místo na poušti, kde je voda
-šoty – vyschlé řečiště
-creek (Austrálie), vádí (Afrika) – občasně tekoucí voda
-flora: kaktusy
-fauna: velbloudi, hmyz, hadi, štíři
-člověk: kočovnící, využití jen v oázách – např. datle

4) Subtropy
-přechod mezi mířným a tropickým pásem, stále zelené lesy
-horká suchá ůéta, mírné deštivé zimy
-Středomoří, Mexický záliv, jih Afriky, jih Austrálie, jihovýchod Číny
-Flora: tučnolisté rostliny, borovice, pinie, myrtha, vavřín, citrusy, vinna réva, olivy, fíky
-Fauna: cikády

5) Stepi
-travnaté krajiny v mírném pásu, malá vlhkost
-stepi – Evropa, Asie, Ukrajina
-prérie – Severní Amerika, východ Číny
-pampy – argentinská část Laplaty
-pusty – Maďarsko
-flora: traviny – pastevectví
-černozemě – oblinice světa, kulturní stepi, kukuřice, pšenice
-fauna: hraboši, korpotve, králící

6) Lesy mírného pásu
a) listnaté lesy – téměř celá evropa, kolem Velkých jezer (USA)
flora: buk, dub
fauna: jelen, los, liška, srnec, daněk
b) smíšené lesy
c) jehličnaté lesy (tajga) – Asie (kolem 60.rovnoběžky), střed Kanady
flora: jedle, modřín, borovice, smrk
fauna: vlci, medvědi, losi
člověk: těžba dřeva, vysázení smrkových monokultur

7) Tundry
-nízké teploty, málo srážek
-sever Severní Ameriky, Labrador, Evropa (nad 60. rovnoběžkou)
-flora: mechy, lišejníky, řasy
-fauna: vlci, medvědi, losi
-člověk: těžba dřeva

8) Polární oblasti
-permafrost, polární podnebí
-Antarktida, nejsevernější oblasti kontinentů
-Flora: žádná
-Fauna: lední medvědi, mroži, tuleni, tučňáci

VÝŠKOVÉ STUPNĚ
1) Nížinný stupeň (do 200 m n. m.) - původně se v něm nacházely listnaté, převážně dubové lesy. Dnes však jsou kvůli zemědělství z většiny vykáceny.

2) Stupeň pahorkatin (200 - 500 m n. m.) - původní vegetaci v tomto stupni dříve tvořily dubové a dubohabrové lesy. Ty jsou ale dnes převážně vykáceny a jejich místo je využíváno k zemědělství nebo jsou nahrazeny smrkovými monokulturami.

3) Podhorský stupeň vrchovin (500 - 1000 m n. m.) - dříve v něm rostly bukové a bukojedlové lesy i ty však byly vykáceny a nahrazeny smrkovými monokulturami.

4) Horský stupeň (1000 - 1300 m n. m., v Karpatech do 1500 m n. m.,
v Alpách do 1800 m n.m.) - přirozený vegetační kryt tvoří smrkové lesy.

5) Subalpínský stupeň (1300 - 1900 m n. m.) - je to stupeň, ve kterém se vyskytují kosodřeviny - nachází se zde ojedinělé borovice, modříny, břízy a vrby. Mnohdy byly původní porosty vypáleny a na jejich místě jsou dnes pastviny.

6) Alpínský stupeň (1900 - 2200 m n. m.) - tato přírodní krajina je úplně bez stromů a větších keřů. Vegetaci tvoří jen bylinný porost.

7) Subnivální (podsněžný) stupeň (2200 - 2500 m n. m.) - má ráz mrazové pouště bez vegetace, pokryté úlomky hornin a hlínou.

8) Nivální (sněžný) stupeň (nad 2500 m n. m.) - je to stupeň věčného ledu a sněhu. Nachází se nad sněžnou čarou. Krajinu tvoří jen holé štíty a horské ledovce.

9. Politická mapa světa

-politická mapa je dynamicky měnící se struktura
-mezi nejméně stabilní oblasti patří Evropa a naopak stabilní je Čína
-nejstarší sídlené známé a prozkoumané území bylo středomoří a malá Asie (Mezopotámie, Sýrie, Řecko, Řím, Egypt,..)
-přirozená lidská zvídavost nutila starověké národy podnikat námořní plavby
-změny politické mapy jsou podmíněny významnými politickými událostmi

kolonialismus

• hledání nových odbytišť pro výrobky
• rozšiřování poznaného světa
• kolonizátoři: Španělé (J, S Amerika), Francouzi (Afrika), Portugalci (J Amerika), Angličané (Indie), Nizozemci (Indonésie), Japonci (JV, V Asie)
• došlo k přerozdělení světa, přímořské státy mají větší vliv
• dovoz orientálního zboží
po 1. světové válce
• Německo ztrácí kolonie (Nigerie, Kongo, Samoa, Marshalovy ostrovy, …)
• rozpad Rakouska – Uherska
• 1922 – vznik SSSR, velký vliv na světové dění
po 2. světové válce
• bipolární rozdělení světa Z X V
• období Studené války USA+ Západní Evropa X SSSR+ satelitní státy
• dekolonializace – 1960 Rok Afriky, 17 států se osamostatnilo
• zůstává neokolonialismus – ekonomická závislost
po roce 1989
• konec Studené války – demokratizace, převraty socialistických republik
• pád Berlínské zdi, konec bipolárního rozdělení světa
• rozpad SSSR – 15 nástupnických států
• 1990 – sjednocení Německa
• rozpad Jugoslávie, ČSR
• vznikají další samostatné státy – Namibie, Eritrea, Timor
nejnovější změny
• Kosovo
Dělení států ,dle různých kritérií
základní jednotkou je svět, dá se rozdělit na kontinenty
menšími jednotkami jsou státy, dají se různé klasifikovat
196 nezávislých států a 27 závislých území

1. podle polohy
42 států se nedotýká moře, zbytek přímořské země
vnitrozemské státy
• Amerika: Bolívie, Paraguay
• Afrika: Čad, Niger, Středoafrická republika, Rwanda, Lesotho, Uganda
• Asie: Kazachstán, Afghánistán, Mongolsko, Bhútán
• Evropa: ČR, Švýcarsko, Slovensko, Lucembursko, Makedonie
pozor: Vatikán je přímořský stát

2. podle rozlohy

největší – Rusko, Kanada, Čína, USA, Brazílie, Austrálie, Indie, Argentina
nejmenší – Vatikán, San Marino, Angora, ostrovní státy

3. podle počtu obyvatel

nejen podle počtu, ale také podle hustoty zalidnění
nejvíce ob. – Čína, Indie, USA, Indonésie, Brazílie, Pákistán, Rusko, Japonsko, Bangladéš, Nigérie

4. podle vnitřní národnostní jednosti

jedno-národnostní státy – Portugalsko, Itálie, Japonsko
dvou-národnostní státy – Německo, Bulharsko
více-národnostní státy – USA, Rusko, Indie
index etnické homogenity

5. podle formy vlády

rozlišujeme dvě základní politické formy státu, monarchii a republiku.
v současném světě je víc republik
republiky mohou být :
• Parlamentní - pravomoci prezidenta jsou značně omezeny ve prospěch parlamentu, vlády a jejího předsedy (např. v Maďarsku-předseda vlády, nebo v SRN-kancléř); má většina zemí Evropy ( Finsko, Portugalsko, Řecko, aj.)
• Prezidentské - prezident je obvykle přímo volen, vytváří si vládní kabinet, v jehož čele stojí; parlament má pravomoci pouze ve sféře legislativní; výkonná moc je značně nezávislá na parlamentu; (v USA, Francie, Polsko)
• Parlamentně-prezidentské - přechodný typ; vláda je závislá na důvěře parlamentu, v čele stojí předseda (premiér);postavení prezidenta je významně posíleno-určuje politickou linii státu a je na parlamentu nezávislý (Francie, Rusko, některé státy SNS, Egypt, Senegal, aj.)

Monarchie – hlavou státu je panovník a dělíme je na:
• Parlamentní (konstituční) - úloha panovníka je většinou jen reprezentativní (např. v Británii, Dánsku, Norsku)
• Absolutní - označovaná jako teokratická absolutní monarchie (vláda ve jménu Boha); v současnosti jsou pouze 4 - Saudská Arábie, Omán, Spojené arabské emiráty a Vatikán (v čele stojí papež)

6. Státy podle způsobu vlády

demokratické režimy - státní moc odvozena od lidu, který má možnost se účastnit politického rozhodování (volby, referendum); existuje více politických stran (pluralitní systém) mezi nimiž panuje soutěživost; dělba moci je ve státě rozdělena na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní; ústava zajišťuje občanská práva a svobody; většina států světa
autokratické (totalitní, diktátorské) režimy - typickými příklady totalitních systémů byly fašistické a komunistické diktatury; dnes existují totalitní režimy v několika zbývajících komunistických státech a ve vojenských diktaturách např. v Barmě a v Súdánu

7. Státy podle územní organizace
unitární (jednotné) - mají jednu soustavu nejvyšších orgánů státní moci a správy a jedinou ústavu
složené (federativní, spolkové) - v těchto státech existují vedle společných nejvyšších státních orgánů i menší útvary (země, státy, republiky, provincie), které mají vlastní mocenské orgány; pravomoci jsou vymezené ústavou a v jednotlivých státech se liší; např. autonomie jednotlivých států USA, zemí v Německu nebo kantonů ve Švýcarsku je značná, naopak států ve Venezuele či v Nigérii malá.

8. podle stupně hospodářského vývoje
nejvyspělejší: Japonsko, USA, státa EU, některé ropné státy Spojené Arabské Emiráty, Saudská Arábie, Brunej
středně rozvinuté: státy východní Evropy, jižní Amerika
nově industrializované: Argentina, Brazílie, Mexiko, Chile, Uruguay, Venezuela, Portoriko a především země v jihovýchodní a východní Asii
málo rozvinuté státy
nejchudší země světa

9. podle řízení hospodářství
tržní nebo centrálně plánovaná ekonomika
Mezinárodní organizace
státy už nevystupují jednotlivě, sdružují se do nadnárodních organizací
• politické: Commonwealth,
• ekonomické: OPEC, NAFTA, G7 (8)
• vojenské: OBSE, NATO
• smíšené: EU
• ostatní: UNESCO,
Organizace spojených národů (OSN)
-byla založena v dubnu 1945 v San Franciscu
-základním dokumentem je charta OSN, stanovuje cíle a zásady spolupráce členských států
udržet světový mír, rozvíjet přátelské vztahy mezi státy a národy, podporovat hospodářský a sociální rozvoj, posilovat úctu k základním lidským právům a svobodám
-téměř všechny nezávislé státy světa jsou členy OSN
-mají své zastoupení v hl. sídle v New Yorku v Ženevě a Vídni
-při OSN pracují četné organizace, výbory a komise, které mají svá sídla v různých městech světa
-Hospodářská a sociální rada, Mezinárodní soudní dvůr, Mezinárodní měnový fond (IMF), -Organizace pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), Organizace pro výživu a zemědělství (FAO), Světová zdravotnická organizace (WHO)

Severoamerická zóna volného obchodu (NAFTA)
-dosud největší zóna volného obchodu na světě vznikla v roce 1994
-sdružuje USA, Kanadu a Mexiko
-Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC)
-G7
-7 průmyslově nejvyspělejších států světa (USA, Kanada, Japonsko, Británie, Německo, Francie, Itálie)
-Globalizace
-zkracování vzdáleností, snadná dostupnost, cestování
-míšení kultur, národů a náboženství

10. Geografie obyvatelstva a sídel A)

demografie - nauka o obyvatelstvu, zabývá se kvalitativním a kvantitativním složením obyvatelstva, jeho strukturou a vývojem v určitých historických podmínkách
cenzus – sčítání obyvatelstva, u nás první za Marie Terezie
první větší nárust obyvatelstva po neolitické revoluci, další pak po průmyslové revoluci
od roku 1950 se počet obyvatel na Zemi ztrojnásobil

Demografické problémy
Přelidnění – mezi státy s největším počtem obyvatel patří Čína, Indie, USA, Indonesie, Brazílie
Úbytek žen (viz. Antipopulační politika v Číně: model rodiny s 1 dítětem, rodiče dávají přednost narození chlapce) snižování plodnosti mužů a žen
Nerovnoměrné rozložení obyvatelstva – dáno přírodními podmínkami, nadmořskou výškou
Sociální systém a nejistoty
Hladomor
Nemoci – např. AIDS (na světě 40 – 45 mil. Nemocných) srdeční nemoci, rakovina
nedostatek pitné vody

Rozmístění obyvatelstva
V minulosti se rozložení obyvatelstva podílela fyzickogeografická sféra, v dnešní době spíše socioekonomická sféra
Rozložení obyvatelstva je nerovnoměrné
Přírodní podmínky, které ovlivnily rozložení obyvatelstva:
-Vzduch od oceánu – do 200km od pobřeží zijě 50% obyvatelstva
-Podnebí
-Nadmořská výška – 4/5 veškerého lidstva žijí do nadmořské výšky
-500m.n.m. a 80% obyvatelstva na východní polokouli
-ukazatel zalidnění – udává se hustota zalidnění v obyv./km2

Demografická revoluce
Přirozená revoluce
-přirozený přírůstek
-kladný (porodnost – úmrtnost = +)
-záporný (porodnost – úmrtnost = ¬- )
-natalita – počet narozených na 1000 obyvatel
-mortalita – počet zemřelých na 1000 obyvatel
-nyní je na světě přes 6 mld. Lidí
-odhady do budoucna – do roku 2100 asi 10 mld., přelidnění rozvojových států, úbytek lidí ve vyspělých zemích

Reprodukční chování společnosti
1.fáze: neregulovaná porodnost, 6-7 dětí na ženu, vysoká úmrtnost v kojeneckém věku
2.fáze: 18.-19.stol. demografická revoluce, vysoká porodnost, klesá úmrtnost (souvisí se zlepšováním hygieny, lékařské péče, výživy)
3.fáze: snížení porodnosti, úmrtnost klesá
po demograf. Revoluci, malý rozdíl mezi P a Ú, malý PP, někdy i úbytek
příčiny poklesu porodnosti – rovnoprávnost žen, poviná školní docházka, odklon lidí od církve, používnání antikoncepce
-demografická revoluce se považuje za ukončenou ve chvíli, kdy úroveň plodnosti trvale poklesne pod 20 narozených dětí na 1000 obv/rok
-vyspělé země – po demograf. Revoluci
-rozvojové země – období demograf. Revoluce

Věk obyvatelstva
Vyspělé země Rozvojové země

Střední délka života
Za posledních 10 let se střední délka života zvýšila
2/3 lidí musí být v produktivním věku
v Japonsku je stř. délka života 81,6 let, v Evropě je nejvyšší na Islandu
průměrný počet dětí na jednu ženu je cca 1,4

Stěhovnání obyvatel
Emigrace – dobrovolné vystěhovájí z určitého státu
Imigrace – přistěhován

Migrace v rámci jedoho státu:
Urbanizace – stěhování z vesnic do měst
Suburbanizace – vystěhování z měst na vesnici, samota
Reurbanizace – zabydlování do centra města

Migrace v rámci jednoho státu (vnitřní)
Stěhovnání do oblastí v rámci jednoho státu

Dojížďka – časové omezená, pravidelná

Migrace v rámci jednoho kontinentu (vnější)
Např. vystěhování německého obyvatelstva po 2.sv. válce z Polska, ČSR
Běženci z Afganistánu

Migrace mezi kontinenty (vnější)
Evropané do Ameriky
Asiaté do Ameriky
Dovoz otrkoků z Afriky do Ameriky

Důvody stěhování
-Ekonomické důvody
-Politické důvody (válka)
-Rasismus
-Náboženské důvody
-Přírodní podmínky

Formy migrace: masové, individuální, organizované, živelné, dobrovolné, nucené
Odliv mozků – některé profese nedoceněny, v zahraničí lepší podmínky (programátoří, zdravotní sestry, řezníci, lékaři)

Rasy
Všechny rasy mají společný původ, později si rasy začali stěhovat a přizpůsobili se životním podmínkám
mongoloidní – Čína, Thajsko, Japonsko, Indiáni, Eskymáci
europoidní – Evropa, Austrálie, Severní a Jižní Amerika, Indie, Rusko, Arabský pol.
negroidní – Afrika, USA (hlavně potomci otroků), původní australské obyvatelstvo
Mestik – bílá + žlutá (Latinská amerika)
Mulat – bílá + černá rasa
Zambo – žlutá + černá rasa
Kreol – potomci Španělských přistěhovalců a indiánů
Předpoklady do budoucna – všichni lidé splynou v jednu rasu, jejíž název bude „bílá káva“

11. Geografie obyvatelstva a sídel B)

Národ
Společenství lidí se společným jazykem, hlášících se ke stejným národním tradicím a zájmům, které integruje pocit národní spolupatřičnosti
Existence národa je dána buď vlastním státem nebo federativním či autonomním statusem vrámci vícenárodního státu
Ve světě existuje asi 300 národů a 1500 národností
Nejpočetnější národy – Číňané, Rusové, Japonci, Bengálci

Jazyk
Je podstatným znakem národa
V jednom státě může být více národních jazyků např Indie, Švýcarsko
Stejným jazykem může mluvit více států – angličtina (Severní Amerika, VB), španělština (jižní amerika, španělsko), francouština (Kanada, Francie, Afrika), arabština, ruština
Světovým jazykem je angličtina
indoevropská jazyková rodina (47% obv.)
čínsko-tibetská (22% obv.)

Náboženství
Primitivní náboženství – africké země, Jamajka, Maurové, Indiání (vúdú, šamanismus, animismus)
Národní náboženství – vyznává se na území jednoho státu (hinduismus, šintoismus,judaismus, džinismus)
Světová náboženství – jeho přívrženci jsou po celém světě (neomezuje se na jeden stát)
-Křesťanství – Evropa, Severní Amerika, Filipíny, Rusko
-Islám – Afrika, Arabský pol. Až k Pákistánu, Sundy, Indonesie, Albánie
-Budismus – Thajsko, Vietnam, Laos
-Hinduismus – Indie
-Šintoismus – Japonsko
-Taoismus, Konfucionismus

Sídla
Místo, kde trvale žije člověk (od chýše až po velkoměsto)
Dělení: venkovská a městská

1) Venkovské osídlení
Historicky bylo první venkovské osídlení
Vzniká po neolitické revoluci (4. tis. P.n.l.)
Prvotní funkce: zemědělství, rybolov, těžba dřeva

Prvotní venkovské osídlení
Primitivní, vzniklé z materiálů dostupných v přrodě

Rozdíly venkovského obyvatelstva v Evropě a ostatních oblastech
V E nejsou tak patrné rozdíly mezi vesnicí a městem (oblastně), Mongolsko – jurty (kolem nikde nic) zaostalý, chudý, v E převžuje městské osídlení

Funkce venkovských sídel a jejich změna a vývoj
Kdysi zemědělská oblast, dnes spíše zázemí měst

Problémy života na venkově a ve městě
M: vyšší kriminalita, hluk, splodiny, větší koncentrace obyvatel
V: špatná dostupnost MHD, služeb (lékař, práce, obchod)

Typy venkovských sídel: chatrč, iglú, típí

2) Městské osídlení
-vznik měst umožnila zemědělská nadvýroba a oddělení řemesel a obchodu od zemědelství
na konci 19.stol. bylo mšstského obyvatelstva jen 3%, v současnosti je to kolem 50%
suburbanizace: stěhování městského obyvatelstva z centra do zázemí těchto měst
město: sídlo nad 5000 obv., charakteristická zástavba, většína obyvatel pracuje v průmyslu a službách, poskytuje služby pro okolní obce
velkoměsto: nad 100 tis. Obyvatel
světové velkoměsto: nad 10 mil. Obyvatel
aglomerace: hustý pás okolo města tvořený sídly různých velikostí, mezi nimi a městem existují intenzivní vazby
megalopolis: několik aglomerací
konurbace: srůstání měst (pás měst, není vidět,kdy jsme v jednom městě a kdy v druhém)

Světová velkoměsta:
E – Istambul 9,4/10 mil., Moskva 8,3/11,9 mil.
Af – Lagos 8,3/9,5 mil., Káhira 7,9/15,8
JAm – Sao Paolo 10/18,8 mil., Buenos Aires 12/13 mil.
SAm – Mexiko 8,6/21 mil., New York 8/30 mil.
As – Tokyo 8,2/31 mil., Bombaj 12,3/17 mil.
Aus – Sydney -/4,2

3) Sídelní systémy
funkce sídel
město – turistika, kultura, reprezentatívní, administrativní, výrobní, obytn, obchodní, vzdělávací, dopravní, lázeňská funkce
města na „zelené louce“ – uměle vytvořená

struktura sídel
-město – historické jádro
-zony bydlení
-zony průmyslu a obchodu
-dopravní linie

teorie sídelních systémů
jsou vymezeny vztahy a mezi jádry a okolními sídly a platí v nich hierarchie

4) Jádra a periférie
Jádra – hospodářsky a politicky mocná
Severo-východ USA
Oblast Velkých jezer
Západ USA
Střední Anglie
Randstadt Holland
Německo, sever Itálie
Japonsko, Tokyo
Periférie – extrémní přírodní podmínky (velehorské oblasti, poušť)

12. Geografie průmyslu

-je vědní obor socioekonomické geografie, který se zabývá studiem rozmístění průmyslu a územní strukturou průmyslové výroby
-§průmyslová výroba tvoří základ světového hospodářství a je odvětvím materiální výroby
-průmysl se dělí na těžební a zpracovatelský
-je součástí sekundární (těžební) a terciální (zpracovatelský) sféry
-nosilet technického pokroku
-ve vyspělých zemích je produkce průmyslové výroby kolem 75%
-vyspělost průmyslu odráží i vyspělost daného státu
-negativní dopad na životní prostředí

Vývoj
-průmysl se začíná vyvíjet za dob průmyslové revoluce (2. pol. 18. století v Anglii), kdy je jsou -lidské zdroje nahrazovány stroji, to způsobilo vlnu nevole mezi lidmi
hospodářství je založeno na továrním průmyslu
-začínají se objevovat rozdíly mezi jednotlivými částmi světa
-dochází k negativnímu působení na kvalitu životního prostředí
-v socialistických zemích zaměřenost na těžký průmysl (hutní kombináty),po přechodu na tržní hospodářství proběhla restrukturalizace z těžkého průmyslu
tendence vývoje: recyklace surovin, posílení vědy a techniky, nové materiály, zmírnění následků a dopadů na krajinu, zmenšování rozdílů mezi rozvojovými a vyspělými zeměmí

Lokalizační faktory
-přírodní charakter
zdroje nerostných surovin a paliv, voda (hutnictví, chem. Průmysl, papírnictví), klimatické poměry
-socioekonomický charakter
trh, pracovní síla, doprava, věda,
rozhodující je rozmístění průmyslové výroby

Rozmístění průmyslu
Významným činitelem pro rozmístění je věda (vznik vědeckovýzkumných parků – Technopolis, zahrnují laboratoře, výzkumné závody apod.)
Má střediskový charakter – základem je průmyslový závod, který má vazby a vztahy na své okolí, závody se mohou seskupovat a vznikají průmyslové komplexy
Důležitá je i kvalifikovanost pracovních sil, tradice (strojírenství)
Významné průmyslové komplexy se nacházejí v přístavech, díky dovozu surovin a paliv (Rotterdam)

Nejvýznamnější průmyslové oblasti světa:
Severovýchod USA – mezi Velkými jezery a pobřeží Atlantského oceánu
Západní Evropa – Anglie, Benelux, Francie, Německo, severní Itálie
Japonsko – ostrovy Honšu a Kjušu

Těžební průmysl
Základna průmyslové výroby
Je závislý na nerostných zdrojích (těžbu ovlivňuje kvalita, dostupnost, úložní podmínky)
Objemy těžny nerostných surovin jsou velice rozdílné
Největší je těžba uhlí, ropy, a železné rudy
Nejmenší je těžba zlata

Nejvýznamější oblasti těžebního průmyslu
Horská oblast na západě USA – uhlí, barevné kovy, železné rudy
Pobřeží Mexického zálivu USA – ropa, zemní plyn, síra
Sibiř – rudy a paliva
Východ Číny – ropa, uhlí, železná ruda
Severozápad Austrálie – železná ruda, bauxit, mangan, diamanty

Těžba rud a nerudných surovin
USA – železná ruda, měď, olovo, zinek, fosfority, síra, draselné soli
Austrálie – bauxit, železné rudy, titan, mangan, diamanty
Kanada – zinek, uran, nikl, stříbro, azbest a draselné soli
J.A.R. – chrom, mangan, venad, měď, nikl, platina
Rusko a Ukrajina – železné rudy, chrom, měď, nikl

Těžba uhlí
Asi 66% zásob uhlí se nachází na území USA, Rusko, Austrálie, Německo a Velké británie
Nejrychleji roste těžba v Číně
Největšími producenty jsou čína, USA a Indie
Černé uhlí – Apalačské pohoří, J.A.R.
Hnědé uhlí – Německo, Španělsko, Indie, Čína, Rusko

Těžba ropy
2/3 exportu zajišťují státy Středního a Blízkého východu
největší producent je Saudská arábie (Perský záliv)
Rusko, USA, Kanada
Japonsko je závislé na dovozu ropy

Těžba zemního plynu
Ekologicky velmi čisté palivo, kryje cca 20% světové spotřeby energie
Největší zásoby zemního plynu jsou v Rusku a v jihozápadní Asii
2. místo – Spojené státy (Texas, Luisiana)
3. místo – Kanada ( Alberta)
exportéři : Rusko, Kanada, Nizozemsko, Norsko
dovozci: Německo, USA, Francie

Energetika
Široké možnosti využití (teplo, pohon strojů, osvětlení)
Tepelné elektrárny –60% světové produkce, budovány v blízkosti hlavních spotřebitelů
Hydroelektrárny –20% světové produkce, budují se na vodních tocích, v energetických soustavách plní režimovou funkci (Tři soutěsky- Čína, Itaipú- Brazílie, Grand Coulee – USA, Sajanská – Rusko)
Jaderné elektrárny –19% světové produkce, umisťují se do oblastí s velkou spotřebou elektřiny, musí byt budovány na geologicky nepropustném podloží a v blízkosti vodního zdroje
Těžba uranu: Kanada, USA, Austárlie, Francie
Netradiční zdroje – geotermální energie, přílovová energie, sluneční emergie, vítr (jen lokální význam)
Podle světadílů vede v produkci elektřiny Evropa před Severní Amerikou a Asií

Zpracovatelský průmysl
Zpracování surovin, polotovarů průmyslového i zemědělského původu, údržba a oprava výrobků a zařízení
Těžký průmysl

Hutnictví (metalurgie)
Hutnictví železa a oceli
K největším výrobcům surového železa i producentům oceli patří: Čína, Japonsko, Rusko, USA a Ukrajina
Použití i šrotu jako surovina při výrobě
Nejkvalitnějši železná ruda je ve Švédsku
Rozvinuté ekonomiky se soustřeďují na kvalitní ocel a válcové materiály, rozvojové země pak na běžné druhy kovu

Hutnictví neželeznýcho kovů
Pouze 5% objemu výroby hutnictví železa, ale má obrovský význam
Na hutnictví hliníku, mědi (Chile,Zimbabwe), zinku, a olova připadá 96% objemu celé barevné metalurgie
Základní surovinou k výrobě hliníku je bauxit (nachází se na pobřeží Guinejského zálivu a v karibské oblasti)
Největším výrobcem hliníku jsou USA, Rusko, Kanada, Čína
Zlato – Austrálie
Stříbro - Mexiko

Strojírenský průmysl
Vedoucím odvětvím průmyslové výroby
Vyrábí výrobní prostředky zabezpečující mechanizaqci, automatizaci a řízení hospodářství
Rozsáhlá technická úroveň je ukazatelem vyspělosti jednotlivých zemí
Velká rozmanitost výrobků
Členění odvětví:
Všobecné strojírenství – výroba obráběcích strojů, průmyslové zařízení (Japonsko, Německo, Rusko, USA)
Dopravní strojírenství – výroba lodí, automobilů (patří mezi nejvýznamější složky průmyslu,výroba automobilů v Západní evropě, Severní Americe a Japonsku)
Státy a značky:
Německo: Audi, BMW, Opel, Mercedes, Porsche, Volkswagen
Francie: Citroen, Renault, Peugeot
Švédsko: Volvo
Španělsko: Seat
Itálie: Alfa Romeo, Lamborgini
USA: Ford (Detriot), Chrysler
Japonsko: Mazda, Honda, Mitsubischi, Nissan
Korea: Hyundai
Indie: Tata

Elektronika a elektrotechnika – rozšířena po celém světě a stala se důležitým oborem v řadě rozvojových zemí („asijští tygři“ – nově industrializované státy Tchaj-wan, Jižní korea, Hongkong) známé světové značky směřují do těchto zemí své továrny a know-how díky levným pracovním silám
Důležitá vysoká kvalifikovanost
Optika - Japonsko, Německo
Kancelářská technika a počítače
Nokia, Philips, IBM, Apple, samsung, Siemens

Chemický průmysl
Výrazně ovlivňuje rozvoj a technický pokrok a hospodářství
Je velice náročný na vodu, proto jsou významné chemické kombináty směřovíny na řeky se stabilním průtokem
Je významný pro nahradu přírodních materiálů syntetickými
Jeden z hlavních činitelů rozvoje výroby potravin
Petrochemie: Perský záliv (Saudká Arábie, Kuvajt, Katar), Kanada, USA, záp. Evropa
Hnojiva: dusíkatá a fosforečná: Čína, USA, Rusko
Kyselina sírová: Čína, USA, Japonsko
Plasty:(široké uplatnění – stavebnictví, obalová technika) USA, Japonsko, Německo
Chemická vlákna: (výroba syntetického kaučuku, přírodní buničiny)

Spotřební průmysl
Vyroba produktu krátkodobé i dlouhodobé spotřeby

Textilní průmysl
Dominuje bavlnářství obzvláště v rozvojových zemích
tkaniny z chemických vláken,hedvabí, vlněné tkaniny se vyrábějí hlavně ve vyspělých zemích
hlavními producenty pletařských výrobků jsou USA, Japonsko, Čína

Oděvní a obuvnický průmysl
Světová střediska mody: Paříž, New York, Miláno, Londýn
Značky: Luis Vuitton, Diesel, Benetton, Prada, Dior, Adidas

Kožešnický a kožedělný průmysl
Náročné na lidskou práci a kvalifikovanost
USA, Německo

Klenotnický průmysl
Vysoká kvalifikovanost pracovních sil (ruční práce), malá mechanizace
Indie, Španělsko, Itálie, Řecko

Nábytkářský průmysl
Soustředěn ve vyspělých státech
Hlavními producenty USA, Německo, severské země

13. Geografie zemědělství A)

= odvětví materiální výroby, které zajišťuje potraviny pro obyvatelstvo, suroviny pro potravinářský a lehký průmysl tím, že pěstuje kulturní rostliny a chová hospodářská zvířata

– Zemědělství je základní složka socioekonomické sféry
– studiem zemědělství se zabývá geografie zemědělství (=vědní obor socioekonomické geografie, který studuje zákonitosti a zvláštnosti rozmístění a diferenciace zemědělské výroby)
– zemědělstvím se ve světě zabývá organizace OSN FAO(=Organizace pro výživu a zemědělství)
– je to obdělávání půdy s cílem pěstovat rostliny a chovat zvířata
– hlavní hospodářské odvětví (od počátku lidstva)
– zdroj většiny potravin a materiálů, které potřebujeme na výrobu oděvů a mnoha průmyslových výrobků
Přibližně před 10 000-12 000 lety došlo v rozvoji lidstva k velké revoluci (=způsobilo ji poznání, že potravu lze získávat nejen pouhým sběrem rostlin a lovem zvířat, ale také jejich chovem v zajetí a pěstováním rostlin ze semen)= vznik zemědělství - lidé se mohli usadit, vyprodukovat více potravin - můžou se věnovat umění, řemeslům, obchodu(rozvíjet civilizaci)

Rozdělení zemědělství:

1) typy zemědělství:
• rozdělení podle formy hospodaření
• rozdělení podle množství neboli hodnoty zemědělských výrobků vyprodukovaných
• rozdělení podle podnebného pásu
• ostatní typy zemědělství
A) rozdělení podle formy hospodaření:
1) samozásobitelské(naturální) zemědělství je zemědělství, které slouží k zabezpečení základních potřeb zemědělců – samozásobitelů. Je už zastaralé a dnes se téměř nepoužívá. Na světových trzích má malý vliv. Škodí mnohem méně životnímu prostředí než komerční zemědělství. Je doménou rozvojových zemí(hlavně tropických zemí). Má 4 hlavní druhy:
a) lov a sběr plodin - tento druh byl v popředí do období mezi 12 000-10 000 lety. V současné době téměř vymizel (pouze až na malé skupiny domorodců z Austrálie, Křováků z jižní Afriky, Pygmejů ze střední Afriky a Indiánů z Jižní Ameriky)
b) kočovné pastevectví – je založené na pasení ochočených zvířat(dobytka, koz, ovcí, velbloudů, lam, jaků atd.). provádí se obvykle na půdě nevhodné pro pěstování. Mezi známé kočovné pastevce patří: Tuaregové na Sahaře, Fulanové v oblasti Sahelu, beduíni z jihozápadní Asie a Bachtijárové z Íránu.
c) úhorové hospodářství- je založené na metodě „pokácej a spal”. Objevuje se po zjištění, že některé druhy rostoucích rostlin lze pěstovat ve větším množství. V zalesněných oblastech jsou mýceny malé plochy půdy(=úhory)  přesouvání. Provozuje se často v oblastech tropických pralesů.
d) usedlejší formy zemědělství - zemědělci jsou usedlí(tzn. na jednom místě). Vyžadují vyšší stupeň zemědělské techniky(např. využívá pluh). Půda se udržuje vyplevelováním, hnojením, střídáním plodin, zavlažováním

2) komerční (obchodní) zemědělství je.určené k provozování obchodu. Škodí mnohem více životnímu prostředí než samozásobitelské zemědělství. Je moderní, využívá vědeckých metod. Hraje důležitou roli v ekonomice rozvinutých zemí. Intenzivní forma komerčního zemědělství je plantážní zemědělství (= pěstování jedné plodiny na velkých pozemcích). Intenzivní zemědělství bylo zavedeno v tropech, kde se pěstují banány, káva, čaj.

Druhy hospodaření v komerčním zemědělství:
a) velké farmy pěstující obilniny nebo olejnatá semena
b) zahrady se zeleninou, květinami a ovocem
c) mlékárenské farmy
d) ranče
e) smíšené farmy (zemědělské plodiny, dobytek)
Skupiny farmářů mohou být sdruženy v družstevních farmách nebo marketingových družstvech.

3) kolektivní zemědělství není dobrovolné, je nařizováno vládou. Používá se v Číně. Známe dva druhy hospodaření :
• státní statky –lidé pracují jako zaměstnanci, kteří dostávají mzdu
• JZD(jednotná zemědělská družstva)–lidé si mezi sebe rozdělují produkci a zisky

B) rozdělení podle množství neboli hodnoty zemědělských výrobků vyprodukovaných na jeden hektar zemědělské půdy:
1) intenzivní zemědělství je založené na dokonalejší technice, lepší organizaci výroby zvyšující produktivitu práce a dosahující maximální výnosy. Vyžaduje velké vstupy kapitálu. Existuje v oblastech, ve kterých jsou přírodní podmínky pro zemědělství příznivé. Má vysoké výnosy. Rozvíjí se blízko populací velkých měst (kvůli rychlé a levné dopravě, aby se zemědělské výrobky nezkazily).
Máme několik typů intenzivního zemědělství:
• Zahradnictví - zahrnuje pěstování rostlin v pěstitelských školkách, ve sklenících i na polích. Je několik forem zahradnictví: formy zahradnictví
tržní (komerční) zahradnictví zelinářství
• Mléčné z. - je založené na dojení krav
• Smíšené z. je kombinace pěstování plodin a chovu hospodářského zvířectva
• Středomořské z. ovlivňuje středomořské podnebí (horká, suchá léta a mírné, vlhké zimy). Středomořské zemědělství se objevuje v : oblast Středozemí, střední a jižní Kalifornie, centrální Chile, jihozápadní část Jižní Afriky, jihozápadní část západní Austrálie a jižní část jižní Austrálie. Rozdělujeme letní plodiny (fíky, hroznové víno, olivy, vlašské ořechy) a zimní plodiny (obilniny, zelenina).

2) extenzivní zemědělství se zabývá obděláváním rozsáhlé rozlohy půdy. Vyžaduje malý vstup kapitálu, vybavení a lidské práce na 1ha. Výnosy z hektaru jsou obecně nízké. Výnosy na 1 pracovníka jsou vysoké, protože téměř všechny práce jsou mechanizovány. Provozuje se:
I. ve venkovských oblastech nebo v oblastech, které mají málo dešťových srážek a disponují druhy půd, které nejsou zvláště úrodné
II. v oblastech, kde je hodnota pozemků malá a kde žije málo lidí
III. ve větších vzdálenostech od trhů v oblastech příliš suchých pro pěstování lesů(především v oblastech pastvin)
Oblastmi extenzivního zemědělství jsou : prérie centrální Kanady a USA, severní Mexiko, roviny Venezuely zvané llanos, planiny severovýchodní Brazílie, argentinské pampy, centrální nížiny Austrálie, mírné pahorkatiny Nového Zélandu, suché pastviny jižní Afriky, euroasijské stepi .
Existují různé druhy extenzivního zemědělství:
• pěstování obilí
• extenzivní zahradnictví
• chov hospodářského zvířectva

C)rozdělení podle podnebného pásu
1) tropické zemědělství - v tropickém pásu. Vyskytuje se zde jak samozásobitelské, tak i komerční (plantážnictví). Produkovalo žádané výrobky (koření, vonné esence, suroviny).Tropické plodiny: banány, kakaové boby, káva, palmový olej, rýže, kaučuk(je z kaučukovníku), cukrová třtina, bavlna, juta, tabák
2) subtropické –je v subtropech
3) zemědělství v mírných pásech –jsou nejpokročilejší

D)ostatní typy zemědělství
• ekologické zemědělství je zemědělství, ve kterém se nepoužívají chemikálie ani léky(místo toho se jako hnojivo používá dobytčí hnůj)
• zemědělství oceánů
• světové zemědělství

2) Odvětví zemědělství:
• rostlinné(základní odvětví)
• živočišné(základní odvětví)
• lesnictví(samostatné odvětví)
• rybolov(samostatné odvětví)

Rozmístění zemědělství (zemědělské výrobky):
Rozmístění zemědělství je dáno přírodními(biologickými) a společensko-hospodářskými(socioekonomickými) faktory(činiteli).

A) přírodní faktory působící na rozmístění zemědělské výroby:
• půda – je hlavním výrobním prostředkem. Ovlivňuje rozmístění zemědělské výroby svými vlastnostmi: a)velikostí částic(půdní druhy);
b)kvalitou (půdní typy, vhodnost půdy pro určité kultury a velikost . dosahované produkce)

Půdu rozlišujeme z hlediska zemědělské výroby na :
I) nezemědělskou půdu
II) zemědělskou půdu, která zahrnuje: ornou půdu, louky, pastviny a pozemky s víceletými kulturami (vinice, chmelnice, sady a plantáže).

• georeliéf (= tvářnost zemského povrchu) ovlivňuje rozmístění zemědělské výroby:
a) nadmořskou výškou (90% z.výrobků se vyprodukuje v oblastech do nad mořských oblastech do nad mořských výšek 300 m)
b) svažitostí terénu (např. pěstováním plodin, které nezvyšují erozi půdy; budováním terasových polí)
c) expozicí reliéfu (=orientací svahů vzhledem k světovým stranám, na níž závisí příjem slunečního záření, vystavení větru apod.)

• podnebí (klima) je dáno a ovlivňuje rozmístění zemědělské výroby souborem meteorologických prvků, jako je sluneční záření, teplota, tlak, vlhkost vzduchu, srážky, vítr, oblačnost aj.
Př.: pěstování rostlin je možné pouze v oblasti vymezené určitou teplotní hranicí, Bez srážek(vody) by rostliny nemohly přijímat nerostné látky z půdy.

B) společensko-hospodářské faktory působící na rozmístění zemědělské výroby:
• spotřeba, počet obyvatel - ovlivňují nejenom rozmístění zemědělské výroby, ale také způsob hospodaření. Způsob hospodaření rozdělujeme na:
1) intenzivní –zaměřuje se na produkty, které podléhají rychle zkáze a které jsou náročné na dopravu (zelenina,květiny,mléko, vejce,apod.).Má značnou potřebu lidské práce a vyžaduje značné investice. Vyskytují se v zázemí měst a v urbanizovaných oblastech.
2) extenzivní –hospodaří na rozsáhlých plochách při minimálních vkladech práce.

• doprava ovlivňuje rozmístění zemědělské výroby biologickým charakterem zemědělských produktů (potravinovou nebo průmyslovou hodnotu). Z ekonomického i geografického hlediska doprava umožnila na jedné straně výrobní koncentraci a na straně druhé prostorový rozptyl.

• pracovní síly ovlivňují rozmístění zemědělské výroby množstvím pracovních sil ve vztahu k rozmístění zemědělské výroby a to pouze v oblastech, kde dominuje naturální hospodářství(=hospodářství, ve kterém výrobci spotřebovávají produkty bez směny).