Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Atmosféra, podnebí

KLIMATOLOGIE je věda, která zkoumá podnebí.
Hlavní úkoly klimatologie:
Studuje utváření podnebí na Zemi jako planetě i v jejích jednotlivých částech
Popisuje a objasňuje podnebné zvláštnosti Země
Třídí podnebí a vymezuje klimatické oblasti
Studuje podnebí v dobách  historických a geologických, kolísání podnebí a klimatických změn, které směřuje i k pokusům o předpověď změn podnebí, transformuje počasí

ATMOSFÉRA je vzdušný obal Země, která rozptyluje sluneční záření, zabraňuje přehřívání zem. Povrchu ve dne; v noci zabraňuje unikání tepla ze zem. Povrchu. Atmosféra je v podstatě směs:
99%- hlavní plyny v atmosféře jsou dusík-78,04 %, kyslík- 20,95 % a argon- 0,93%
Dále pak oxid uhličitý- 0,0376 %, neon- 0,0018 %, helium- 0,0005 %, oxidu siřičitého, amoniaku, oxidu uhelnatého, ozonu a vody
Nečistoty- pevné částice kondenzovaného jádra, zplodiny, dýmové částice, sůl, voda v plynném skupenství

Atmosféra se dělí na:
Troposféra - vrstva, ve které žijeme
Stratosféra - ve které např. létají letadla; je charakterizována zvýšeným podílem ozónu a je někdy nazývána ozónosféra. Ozón, který pohlcuje sluneční záření a silně se zahřívá, je příčinou vzestupu teploty s výškou.
Mezosféra - zde prudce klesá teplota (až na -95 °C)
Termosféra - zde teplota opět mírně stoupne
Exosféru - která je nejvyšší vrstvou, až do 70 000 km nad zemským povrchem.


Celou atmosféru kryje ozonová vrstva, která chrání planetu před slunečním UV zářením a kosmickým zářením. Ta jsou pro život nebezpečná. Ozonová díra je označení pro oblast stratosféry s oslabenou vrstvou ozonu.

Všeobecná cirkulace atmosféry: = přemisťování vzduchu na zemi v planetárním měřítku základní příčina – teplotní rozdíly mezi polárními a rovníkovými oblastmi
působí - rotace země
      - rozložení pevniny a oceánů





PODNEBÍ
= dlouhodobý průběh počasí na určitém místě: teplota a vlhkost vzduchu, oblačnost síla a směr větru.
Změny probíhají v dlouhodobých časových úsecích. Podle měřítka rozsahu, v němž se podnebí uplatňuje, se rozeznává makroklima, místní klima a mikroklima. Podnebí se popisuje pomocí klimatických prvků. Základními jsou průměry teploty vzduchu a průměrné úhrny srážek.

ČINITELÉ, KTEŘÍ OVLIVŇUJÍ PODNEBÍ:
Dělí se na:
makročinitelé (působí na velká území): zeměpisná šířka, všeobecná cirkulace atmosféry, vzdálenost od moří/oceánů, oceánské proudy
mikročinitelé: zemský povrch a jeho vlastnosti, člověk, nadmořská výška

PODNEBNÉ PÁSY: jsou rozmístěny přibližně podél rovnoběžek.
Rovníkový pás
  0° - 15° severní a jižní šířky;
vnitřní tropy: podnebí vlhké a teplé, charakteristické je celoročně neměnné počasí a mnoho srážek (deštné pralesy)
Oblasti: Amazonský deštný prales, Konžský deštný prales, nebo pralesy v Indii
15° - 20° zeměpisné šířky
vnější tropy: přechod do subtropů, střídá se zde období dešťů a období sucha, méně srážek a teplo
Oblasti: jihozápadní Brazílie, jihozápadní Afrika, jižní Súdán
Subtropický pás
 kolem obratníků, 20° - 35° zeměpisné šířky
suché subtropy: pás pouští a polopouští, charakteristický kratším obdobím dešťů, srážek je méně - teplo a sucho
vlhké subtropy:
1) oblasti s letním obdobím dešťů - na východních okrajích pevnin, kam pasáty přinášejí z oceánu vlhký vzduch
2) oblasti se zimním obdobím dešťů - západní okraje pevnin, vítr vane ze západu
Mírný pás
40° a 60° s.z.š. a 40° a 50°j.z.š..většinou se rozkládá na severní polokouli
v mírném pásu převládá západní proudění
je zde nejintenzivnější střídání počasí, jinými slovy: častý průchod atmosférických front zapříčiňuje časté změny počasí
důležitým faktorem je vzdálenost od moře - kontinentalita a oceanita, blízkost oceánu vyrovnává výkyvy počasí
dělí se na:
Kontinentální typ podnebí vyznačuje se malým množstvím srážek, velkými výkyvy teplot.
Oceánické podnebí vyznačuje se velkým množstvím srážek, malými výkyvy teplot.
Přechodné podnebí je přechodná oblast mezi oběma typy podnebí.
Oblasti: ČR, VB, Francie, SK
Subpolární pás
60° - 70° zeměpisné šířky
polární fronta - střet studeného vzduchu od pólů a teplého vzduchu od obratníků
Polární oblasti
rozkládají se kolem severního a jižního pólu
jsou zde trvale nízké teploty, málo srážek, ledovce a stálá sněhová pokrývka
ATMOSFÉRA A ČLOVĚK- Člověk svou činností významně ovlivňuje zemskou atmosféru.
Například:
Globální oteplování: zvyšování průměrné teploty zemské atmosféry a oceánů. Globální oteplování je pravděpodobně způsobeno zvýšenou koncentrací skleníkových plynů v atmosféře v důsledku lidské činnosti jako je odlesňování a spalování fosilních paliv. Vodní páry způsobují asi 60 % zemského přirozeného skleníkového efektu (je proces, při kterém atmosféra způsobuje ohřívání planety tím, že snadno propouští sluneční záření.). Ostatní plyny ovlivňující tento efekt jsou oxid uhličitý, methan, oxid dusný, ozon=>skleníkové plyny.
Důsledky: extrémní jevy počasí, šíření nemocí, vliv na ledovce, vyšší teplota bude pro lidi zejména vyspělých států důvodem pro zvýšený provoz klimatizací v domácnostech a firmách->vyšší energie, migrace živočišných (a rostlinných) druhů povede k tomu, že mnohé nenajdou vhodné podmínky->vyhynutí
pokles množství ozonu ve stratosféře = pronikání škodlivého krátkovlnného UV záření k zemskému povrchu; nejvíce působí freony->rozklad ozonu na O2. Jeho úbytek má za následek pronikání UV záření k zemskému povrchu, které zde může u živých organismů způsobovat vyšší výskyt rakoviny kůže, oční choroby nebo oslabení imunitního systému. Oblast stratosféry s oslabenou vrstvou ozonu se nazývá ozonová díra.
kontaminace potravního řetězce – těžké kovy a jiné jedovaté látky, které se spodem dostávájí do potravního řetězce

VZDUCHOVÉ HMOTY, ATMOSFÉRICKÉ FRONTY

Vzduchové hmoty a atmosférické proudy
Vzduchové hmoty jsou obrovské masy vzduchu (šířky několik set km), mají určitou teplotu a vlhkost, kterými se liší od okolních vzduchových hmot. Jestliže vzduchová hmota postupuje do studenějšího prostředí, nazýváme ji teplá vzduchová hmota (přináší oteplení). U studené je to naopak. Sousední vzdušné hmoty jsou od sebe odděleny přechodnou vrstvou – atmosférická fronta (šířka několik desítek km). Stacionární (=stálé) atmosférické fronty (viz schéma níže) oddělují stacionární vzduchové hmoty (stálé cyklóny a anticyklóny – př. azorská tlaková výše, zimní anticyklóna nad Sibiří, islandská tlaková níže). Vzduchové hmoty se neustále přemísťují (při vyrovnávání tlaku v atmosféře větrem), takže vznikají a zanikají stále nové fronty, resp. posouvají se stálé fronty k S nebo J.

z geografického hlediska:
1. arktické, resp. antarktické – rozprostírají se obvykle mezi 60° a 90° z. š.,, nízká teplota, vlhkost, vysoký tlak
2. polární, mírných šířek – rozprostírají se obvykle mezi 35° a 60° z. š.,, v nízkých zeměpisných šířkách
3. tropické – rozprostírají se obvykle mezi 10° a 35° z. š., vyšší teploty, minimální vlhkost, vysoký tlak, vysoká rychlost, změny tlaku
4. ekvatoriální, rovníkové – rozprostírají se obvykle mezi 0° a 10° z. š., průměrná teplota je 28°C
5. vlhký vzduch, tlakový níže
z termodynamického hlediska:
1. teplé
2. studené
3. místní – zachovává si své vlastnosti, ale zároveň může být relativně teplá nebo relativně studená vůči sousedním vzduchovým hmotám
podle umístění:
oceánské (maritimní) či pevninské (kontinentální)

Při přesunu vzduchových hmot dochází k vyrovnání tlaku v atmosféře. Vzduch proudí z oblasti vyššího tlaku vzduchu (anticyklony, mají chladnější a proto těžší vzduch) do oblasti nižšího tlaku (cyklony, mají teplejší, proto lehčí vzduch). Ve střední Evropě jsou pohybující se cyklony a anticyklony nejdůležitějším povětrnostním prvkem, který určuje počasí.

studená fronta – situace, kdy studená vzduchová hmota putuje rychleji, dohání teplou vzduchová hmota, teplý vzduch se tím na styku se studeným ochlazuje, vodní pára kondenzuje a prší (prudce, krátce), následuje ochlazení
teplá fronta – situace, pokud je teplý vzduch rychlejší než studený a nasouvá se na studený, teplý vzduch se ochlazuje, vodní pára kondenzuje a prší (mírně, dlouho), následuje oteplení

v létě N – přináší ochlazení a srážky
o V – oteplení a jasno
- v zimě
o N – přináší oteplení a srážky
o V – ochlazení a jasno

Další pojmy a situace
teplotní inverze – situace, kdy v nižší nadmořské výšce je chladněji než ve vyšší
tlakoměr – slouží k měření tlaku (barometr)
solární konstanta – množství sluneční energie. Která dopadá na m2 na horní hranici atmosféry
izobara – linie spojující místa se stejným atmosférickým tlakem na meteorologické mapě
tropické cyklony – vzdušné víry malého rozsahu vytvářející se nad oceánem v tropickém podnebném pásu, mají rychlý vířivý vítr a často produkují silné srážky. Mají místní označení: v Americe hurikány, v Asii tajfuny, v Indickém oceánu cyklony
hurikán – vznik v subtropické oblasti, obrovský vítr s charakteristickým okem ve středu
tornádo - je silný vítr vířící v úzkém hrdle vznikající nad pevninou, nepřináší srážky, spojující bouřkový mrak a pevninu, rychlejší než hurikán
Situace v rovníkové oblasti Pacifiku
- Normální stav: rovníkové větry odtlačují teplou vodu k západu. Podél pobřeží Jižní Ameriky vystupují studené vody
- jev El Niño: Teplé vody jsou poblíž jihoamerického pobřeží. Chybí výstupy studených vod u pobřeží Jižní Ameriky, protože dočasně zeslabil Peruánský studený mořský proud. Změní to klima v této oblasti na několik měsíců (extrémní sucha x jinde srážky)
Anticyklóna
- odstředivý vzdušný vír, na jižní polokouli proti směru hodinových ručiček
- slunečné a jasné počasí
- na polární frontě jsou velké, mají malou rychlost otáčení
- na tropické frontě jsou velké výkyvy teplot, mají malý průměr a velkou rychlost
Cyklóna
- oblačné až deštivé počasí
- rychlost podobná jako u anticyklón
Typy oblačnosti
cirrus – vysoká oblačnost, řasy, jasno s bílými šmouhami
stratus – sloha, jednolitá souvislá plocha mraků, nerozeznáme hranice
kumulus – beránci, bílé s modrými okraji
nimbus – bouřkové mraky, černo fialová barva
Předpověď počasí a synoptické mapy
- synoptická mapa pro příchod teplé, okluzní nebo studené fronty podle oblačnosti

- teplá fronta je čelní stěnou teplého vzduchu, studená fronta čelní stěnou studeného vzduchu
- když přichází teplá fronta, nejdříve řasy, pak houstnou, beránci, pak bouřkové mraky
- když přichází studená fronta, prší v teplé frontě před ní a po ní je jasno a slunečně
- studená fronta se podsouvá pod teplý vzduch a ten stoupá nahoru, prudce se ochladí a začne pršet
- okluzní fronta vzniká tím, že rychlejší studená fronta dostihne teplou a spojí se
STÁTY BALKÁNSKÉHO POLOOSTROVA S VÝJIMKOU ŘECKA
Jadranské státy (Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko, Černá hora, Kosovo, Albánie, Makedonie), Rumunsko, Bulharsko.
Kořeny současných problémů jsou popsané v historii každého státu,v národnostním a náboženském složení států bývalé Jugoslávie. Také poválečný vývoj po 2.světové válce měl svá negativa v nastolení komunistického režimu-tzv. Titova jugoslávského modelu  socialismu, který odmítl přímý diktát Moskvy.Po pádu komunismu v roce 1989 začal rozpad jugoslávské federace. Bez problémů se oddělilo pouze Slovinsko.Ostatní státy mezi sebou svedly několik válečných konfliktů, které přinesly vážné hospodářské škody i etnické čistky. Oblast je stále neklidná a pod dohledem sil NATO.(Kosovo, Srbská Krajina, Bosna, Makedonie). Ekonomika je slabá a poznamenána válkami a krvavými boji.
REPUBLIKA SLOVINSKO
- hlavní město Lubljana
- členem OSN, EU, eurozóna, členem NATO
- podnebí je mírné - ovlivněno nadmořskou výškou, jezero Bled (ledovcové), Postojevské a  Skocjanské jeskyně – krasové, UNESCO
- ekonomicky nejvyspělejší země bývalé Jugoslávie
- tržní ekonomika
- slabá surovinová základna
- přesné strojírenství, elektrotechnický, lehký průmysl, zemědělství alpského typu - živočišná výroba - chov skotu a prasat, kukuřice, pšenice, brambory, cukrová řepa, vinná réva, turismus, potravinářství (pivo – Laško)
CHORVATSKÁ REPUBLIKA
- hlavní město Záhřeb, usiluje o vstup do EU – pravděpodobný člen, chorvatština, srbochorvatština
- povrch rozmanitý- pobřeží Jaderského moře je skalnaté díky vrásnění, vnitrozemí nížiny, jih subtropy, sever mírný pás, pobřeží je přímořské klima, NP Krka
- ekonomika se liší ve vnitrozemí a na pobřeží (zemědělství je více rozvinuto kolem hlavního města a ve Slavonii, zatímco na pobřeží má jen doplňkový charakter), středně rozvinutá ekonomika
- čerpá převážně z turismu
- těžební průmysl (bauxit, ropa a vápenec), hutnický, strojírenský, chemický a potravinářský
- maďarská národnostní menšina u hranic
BOSNA A HERCEGOVINA
- federativní republika, hlavní město Sarajevo
- 90. léta občanská válka – uklidněna pomocí mírových vojsk, nyní mezinárodní dohled, země má složitý způsob vládnutí tak, aby ve vládě byly zainteresovány všechny tři strany
- nejslabším státem Balkánského poloostrova díky vedeným válkám (náboženské rozpory mezi katolickými Chorvaty, pravoslavnými Srby a muslimskými Bosňany), díky náboženské pestrosti
- chybí infrastruktura, investice do cestovního ruchu, který má potenciál
ČERNÁ HORA
- hlavním m. Podgorica, patřila do Jugoslávie, má euro, ale není v eurozóně, chtějí do EU
- klima mírné – na pobřeží vlhké v zálivu Boka Kotorska – částečně modelován ledovcem (jako fjordy)
- nezávislost: Černá hora - 2006
- ekonomicky velmi slabý stát, čerpá z turismu, ale brzdí ho špatná infrastruktura, hornatý povrch, těžce přístupný terén
- Srbsko: zemědělství-kukuřice, pšenice, brambory, vinná réva a tabák, prasata, skot
- průmysl – těžební (olovo, zinek, měděné rudy), strojírenský, textilní, potravinářský
REPUBLIKA SRBSKO
- největší stát bývalé Jugoslávie, hl. m. Bělehrad, další města: Novi Sad, Niš
- AO Vojvodina – významná maďarská menšina
- poměrně vyspělý průmyslový stát – strojírenství, chemický, potravinářský průmysl, hlavní zemědělská a průmyslová oblast je kolem Dunaje, jih je zaostalejší
- země zatím ne často turisticky navštěvovaná – podobné problémy jako ve většině zemí Balkánu
KOSOVO
- V roce 2008 se odtrhlo Kosovo, samovolně (bez smlouvy se Srbskem), za podpory USA a některých mocností. Ne všechny státy EU zatím Kosovy uznaly jako svrchovaný stát – neuznaly hlavně státy, které mají problém se separatistickými tendencemi některých národnostních menšin (př.Španělsko – Baskové, Rusko – Čečenci, Slovensko – Maďaři, …). ČR uznalo.
- Kosovo bylo pod mezinárodní vojenskou správou od 1999, kdy jednotky NATO přinutily k ústupu srbskou armádu (tehdy prezident Srbska S. Miloševič), která tam prováděla etnickou čistku mezi Albánci. Nyní stále přítomna stabilizační zahraniční vojenská mise, česká účast skončila 2011.
- Kosovo – hl. město Priština, euro, 90% Albánci  
- konflikty o území se Srbskem (zda původní obyvatelstvo Srbové nebo kosovští Albánci)
ALBÁNIE
- přímořský stát v jihovýchodní Evropě, nejméně rozvinutá země v Evropě, hl. město Tirana - politické a hospodářské středisko
- podporují Albánce v zahraničí, hodně lidí odchází k vůli chudobě, často vytváří mafii v západní Evropě
- poměrně hodně lidí se živí zemědělstvím, které je zaostalé, chybí mechanizace
- vysoká kriminalita, mimo větší zájem cestovních kanceláří
- stále na cestě mezi socialistickým a kapitalistickým hospodářství (reformy jdou velice pomalu)
- převážně hornatá země, pří pobřeží Jaderského moře je úzký pás nížin
- podnebí je subtropické středomořské s kontinentálními vlivy
- obyvatelstvo tvoří Albánci (98%) a menšiny Řeků a Makedonců
- nejvyšší přirozený přírůstek v Evropě (13%)
- Zemědělsko - průmyslový stát, zemědělství- rostlinná výroba
- Pšenice, kukuřice, slunečnice, olivovník, tabák, zelenina, ovoce a vinná réva, chov ovcí a skotů
- Průmysl- těžební (ropa, asfalt, rudy kovů), potravinářský, strojírenský a textilní
- Albánci přítomni ve více než 25% v Makedonii a 90% v Kosovu
REPUBLIKA MAKEDONIE
- hlavní město Skopje
- hornatý stát s řadou pánví a kotlin, podnebí je mírné s kontinentálními rysy
- zemědělský stát - chov skotu, pšenice, kukuřice, brambory, vinná réva
- potravinářský průmysl, důležitá tranzitní cesta
- Národnostní menšina Albánci (asi jedna čtvrtina)
- Problém Řecka s Makedonií hlavně o název státu: severní část Řecka je také Makedonie, chtějí přejmenování Makedonie (např. na Horní nebo Nová Makedonie)
RUMUNSKO
- Bukurešť, rumunský nový leu (RON), EU, NATO, 22 mil. obyvatel, 240 tis. km2
- unitární parlamentní republika
- Horský povrch (1/2 rozlohy) – J. a V. Karpaty – ohraničují tzv. Transylvánii, nížiny na jihu (Valašská=Rumunská), u pobřeží, částečně u maďarských hranic (přechází V. uherská nížina) – zde silná maď. menšina (+ Slovensko a Srbsko – autonomní oblast Vojvodina)
- podnebí- mírné , převážně kontinentální ráz
- složité polické a hospodářské poměry, transformace na tržní ekonomiku
- nejchudší země EU, ekonomické problémy podobné jako na Ukrajině, životní úroveň měst výrazně vyšší než venkova
- velký potenciál pro cestovní ruch, málo využíván (chybí infrastruktura), částečně se využívá černomořské pobřeží, do Rumunska jezdí spíš dobrodruhové (Karpaty, Dunajská delta – UNESCO, rozsáhlý evropský mokřad, NP)
- mnoho historických památek (převažuje pravoslavné křesťanství), pravoslavné kláštery (monastýry)
- Rumunský Banát – na JZ u Dunaje, oblast s českým obyvatelstvem – zachovávají jazyk a tradice, přišli v 19. st., nyní se často navracejí do ČR → vylidňování
- těžba: ropy v Ploiesti, zemní plyn, rudy barevných kovů, zlato, bauxit, černé i hnědé uhlí
- pěstování květin
- chov skotu, obilniny, brambory, ovce, ovoce
- automobilový průmysl (Dacia), potravinářský průmysl, Banát – zemědělská oblast
BULHARSKÁ REPUBLIKA
- Sofie, leva, člen NATO, EU, 7 mil. obyvatel, 110 tis. km2, unitární parlamentní republika
- podnebí- mírné kontinentální, na jihu a východě středomořské
- od roku 1990 je úmrtnost vyšší než porodnost
- je v procesu transformace na tržní ekonomiku
- ekonomické problémy podobné Rumunsku, rozsáhlé zemědělství v Podunajské a Hornothrácké nížině (plodiny teplejší části mírného pásu + aromatické rostliny, růže)
- snaží se využívat potenciál pro tur. ruch: černomořské pobřeží (př. Zlaté písky, Slunečné pobřeží) – velké investice, pobřeží využíváno ve větší míře než v Rumunsku
- rozsáhlé vysoké hory zatím využívány hlavně domácími turisty a chalupáři
- velké přístavy - Varna, Burgas
- těžební (hnědé uhlí, polymetalické rudy, lignit, zemní plyn, rudy kovů), textilní průmysl, pěstování kytek, cestovní ruch

REŽIM ODTOKU ŘEK

- ovlivňují faktory nadmořské výšky, klimatického pásu
- odtokový koeficient – udává procento srážek, které odtéká v řekách jako povrchová voda, má na to vliv reliéf, podloží, podnebí a vegetace
- specifický odtok – průměrné množství vody na 1 km2, které odtéká z urč. povodí, v l/s/km2
- průtok – kolik metrů krychlových vody proteče za 1 sekundu
- režim odtoku řeky – jak se mění vodnatost řeky v průběhu roku
- odtok může být nesoustředný, tzv. ron, nebo soustředný do stružek a koryt vodních toků
- hydrologická síť – vodstvo na pevnině (řeky, bažiny…)
- pramen – místo vzniku řeky, většinou vyvěrá ze země, někdy z jezera (Anagram Nil…), nebo ledovcové řeky, může vznikat soutokem řek
- vodní toky začínají jako potoky (menší vodní toky) nebo bystřiny (toky s nepravidelným tokem dna)
- spojením několika menších toků vznikají řeky
- ústí řeky – místo, kde se řeka vlévá do jezera, moře nebo řeky (př. deltové ústí)
- povodí – oblast, ze které řeka odvádí povrchovou a podpovrchovou vodu
- rozvodí – hranice mezi povodími nebo úmořími
- rozvodnice- myšlená čára vyznačující hranici mezi povodími
- úmoří – oblast, ze které řeky odvádějí vodu do určitého moře vody
- vodní stav- výška hladiny
- bezodtoká oblast – voda není odváděna do moře, vnik zapříčiněn klimatickými podmínkami (suché tropy) nebo reliéfem
- říční síť – soustava vodních toků na určitém území- hlavní tok a jeho přítoky
Režim odtoku řeky
- nejdelší řeky: Amazonka, Nil, Jang c‘Tiang
- řeky s největším průtokem: Amazonka, Ganga, Kongo
- řeky s největším povodím: Amazonka, Kongo, Nil
- režim odtoku řeky závisí na klimatickém pásu
Režim vodních toků
- udává množství vody v řece v průběhu roku
- závisí na podnebných oblastech, ročních obdobích, množství srážek, vegetačním pokryvu, geologických a půdních poměrech georeliéfu ...
rovníkový režim - charakterizuje vyrovnaný denní i roční příděl srážek a vyrovnaný vodní stav v průběhu roku
monzunový režim - má srážkové maxima v létě v období monzunových dešťů (letní monzun)a minima v zimě v období sucha (zimní monzun)
režim polosuchých a suchých oblastí - má sporadický přísun srážek v období dešťů jinak jsou území suchá a řeky vysychají. Setkáváme se zde s občasnými vodními toky - vádí v Africe a creek v Austrálii
režim subtropů má srážková maxima v zimě v období srážek a minima v létě
režim mírných oblastí podle převládajícího zdroje vody rozlišuje několik podtypů
př.: rozdělení v Evropě:
- voda odtéká do oceánů: Atlantik a Severní ledový oceán, 1/4% bezodtoká oblast (Volha)
- Typy řek v Evropě:
o východoevropského řeky: max. vody na jaře (tání), min. na podzim a v zimě (mráz)
o středoevropské řeky: max. vody jaro, nejméně v létě (max. spotřeba vegetací a velký výpar)
o západoevropské řeky. relativně stabilní vodní stav celý rok (vlhké oceánské klima)
o jihoevropské řeky: max. v zimě (deště), min. v létě, skoro vysychání
subpolární režim - je typický krátkými maximy v pozdním létě, řeky jsou zásobovány vodou z tajícího sněhu a minimy v průběhu zbytku roku kdy oblasti zamrzají
polární režim - mívá krátké maximum v období léta, kdy jsou řeky vyživovány z tajících ledovců, zbytek roku je území promrzlé, bez jakéhokoliv odtoku
ve St.. a S Ev. velké jezerní plošiny (led. jezera): Finská jezerní plošina
v horách led. jezera po horských led.: Ženevské, Bodamské
na Balkáně krasová jezera: Skadarské
Problém je odpřírodnění a znečištění většiny toků a vysoké čerpání podzemní vody → vysychání krajiny.

Význam vody pro lidskou společnost
obživa, relaxace, doprava, věda, výzkum

Znečištění vod
a) přímé: vypouštění splašků (znečištěné vody) z prům., zemědělských podniků nebo přímo domů (v obcích bez kanalizace)
b) nepřímé: př.: splachováním půdy z polí (vodní eroze půdy), regulací toků se zmenšuje samočisticí schopnost vody (menší plocha, na které se drží řasy a bakterie, které čištění provádí), splachováním chem. hnojiv a postřiků z polí po deštích, spousta odpadu v řekách po povodních, při haváriích
V jezerech nebo mořích to stejné.
Kvalita vody v řekách se v období demokracie v posledních 20. letech výrazně zvýšila – přibyly čističky odpadních vod, přísnější zákony na vypouštění odpadu do vod, významný vliv má i EU.

UKRAJINA
- hlavní město Kyjev, 45 mil. obyvatel, 600 tisíc km2
- je druhým největším státem Evropy, prezidentsko-parlamentní republika, prezident - Janukovyč
- středně rozvinutý průmyslově zemědělský stát s bohatými nerostnými zdroji
- příznivé podmínky pro zemědělství (černozemě), pšenice, kukuřice, cukrová řepa, slunečnice, chov skotu a prasat, brambory, len
- těžební průmysl (dnes útlum těžby železné rudy – Krivij Rih a černého uhlí - Doněck), strojírenský (traktory, obráběcí stroje), hutnický (výroba oceli), chemický (hnojiva) a potravinářský
- Fe ruda se dováží i do ostravského ArcelorMittal
- špatná infrastruktura, korupce
- těžká spolupráce, velká zaměstnanost ve státní správě
- východ a Krym (Krymská autonomní oblast) – hodně Rusů – orientováno na Rusko
- dlouhodobě nestabilní
- transportní ropovody – Družba a plynovody – tranzitní plynovod
- hustá dopravní síť- doprava železniční, námořní- Oděsa, říční- Dněpr a Dunaj, letiště- Kyjev a Charkov
- atomová elektrárna Černobyl - 1986 havárie
- AO Krym – ruská menšina, Ruská černomořská flotila v Sevastopolu
- fotbalové EURO na Ukrajině a Polsku v červnu 2012, obava o zajištění bezpečnosti na Ukrajině, bojkot evropských státníků kvůli věznění bývalé premiérky Tymošenkové
MOLDÁVIE
- hlavní město Kišiněv, malý počet obyvatel
- hlavní řeky- Prut na hranici s Rumunskem a Dněpr na hranici s Ukrajinou
- podnebí mírné, vnitrozemské
- méně rozvinuté hospodářství
- černozemě dávají dobré podmínky pro zemědělství (pšenice, kukuřice, vlna, ovce, víno…)
- průmysl jen potravinářský
- ekonomické problémy, emigrace, nízká porodnost, alkohol, špatné lékařské podmínky
- Podněsteří – početná ruská menšina (podél řeky Dněstr) – separatistická oblast
BĚLORUSKO
- hlavní město Minsk, diktátorský režim – Lukašenko, komunismus, 10 mil. obyv.
- hospodářství centrálně plánované
- ekonomika socialismus - firmy ve státních rukách
- města: Homel, Brest
- území převážně nížinné, na jihu rovinné a močálovité, sever zvlněn v pahorkatinu ledovcového původu (morény)
- podnebí mírné s kontinentálními vlivy
- méně úrodné půdy, spíše přírodní ráz krajiny, velké těsné vazby na Rusko
- tranzitní poloha mezi západem a východem (ropovody, plynovody, železnice, silnice)
- zemědělství- chov skotu a prasat, len brambory, žito a krmné plody
- průmysl těžební, strojírenský (traktory), chemický (hnojiva), lnářský
POBALTSKÉ REPUBLIKY
- Parlamentní republiky, rozkládající se kolem Baltského moře
- Litva, Lotyšsko, Estonsko
- dříve byly členy SNS, ale oddělily se – nemají historicky dobré zkušenosti s Ruskem (v 2. světové byly násilně přičleněny do SSSR, mají silné ruské menšiny)
- do EU vstoupily stejně jako my – rychlý ekonomický rozvoj, ale nyní postiženy ekonomickou krizí
- zvýšení nezaměstnanosti, problémy s ruskou menšinou
- členové NATO
- reliéf kdysi pokryt ledovci – neúrodná půda (vyvíjela se relativně krátkou dobu než v oblastech bez ledovců)
- bez významných surovinových zdrojů, vlhké klima, žito, oves, hlavní města jsou centry průmyslu a obchodu
Litva
- hlavní města Vilnius
- chov skotu, prasat, průmysl strojírenský (lodě), elektrotechnický, potravinářský, námořní přístav -  Klajpeda, další město – Kaunas
- 20% nezaměstnanost
- Před vstupem do EU jim 80% energie vyráběla jaderná elektrárna Ignalina, ale EU ji zakázala kvůli její bezpečnosti, měli energ. problém než plně nahradili její výpadek
Lotyšsko
- Riga
- chov prasat a skotu, průmysl strojírenský, chemický a potravinářský, námořní přístavy: Riga
- 30% Rusů – zde největší třenice ruské menšiny a lotyšské většiny
Estonsko
- Tallinn
- chov prasat a skotu, průmysl těžební (hořlavé břidlice), strojírenský, chemický (hnojiva) a potravinářský
- dovoz surovin, ropy a plynu
- pokles HDP až o 20% v době ek. krize, euro

Obyvatelstvo světa - členění dle biologických a společensko-ekonomických znaků

1. růst počtu obyvatel
2. složení obyvatel dle věku
3. struktura dle pohlaví
4. rasové složení
5. členění podle náboženství
6. národnostní složení
7. ekonomické složení

Rozlišovací znaky obyvatelstva

biologické – pohlaví, věk,celkový tělesný vzhled
kulturní – národnost, jazyk, vzdělanost, náboženství
ekonomické – příslušnost k zaměstnání


1) Růst počtu obyvatel

obyvatelstvo je hlavní složkou SES, tvůrce a spotřebitel hodnot
Na světě žije přes šest miliard lid a každý rok se počet obyvatel planety Země zvýší o zhruba 80 milionů.
Růst světové populace se začal zrychlovat od 17. století, dosáhl vrcholu v roce 1963 a do roku 2009 opět poklesl. Současné předpovědi počítají se stálým růstem i do budoucna, i když se jeho rychlost bude snižovat.
Nejlidnatějším kontinentem je Asie, která tvoří 60% světové populace(nachází se  zde dva nejlidnatější státy – Čína a Indie, které dohromady tvoří 37%); cca 15% světové populace žije v Africe , 11% v Evropě, 9% v Latinské Americe, 5% v severní Americe a 0,5% v Austrálii a Oceánii
Demografie – věda zajímající se o obyvatelstvo


2) Struktura obyvatelstva dle věku

dělení do 3 věkových kategorií
1. předproduktivní věk   0-14let
2. produktivní věk        15-64let
3. poproduktivní věk    nad 65 let
v zastoupení jednotlivých věkových skupin jsou rozdíly dané různým stupněm hospodářsko-společenského vývoje
věkové složení obyvatelstva znázorňujeme pomocí tzv. věkových pyramid (strom života)

• V rozvojových zemích je největší podíl mladé populace a lidé se nedožívají
vysokého věku ( avšak v posledních letech s výjimkou Afriky roste počet starších obyvatel v důsledku zlepšení zdravotní péče a zvýšení vzdělanosti)
• Ve vyspělých zemích klesá porodnost a obyvatelstvo se dožívá vyššího věku,
stárnutí populace – pozdější odchod do důchodu, nastává problém reformy penzijního systému
Nejvyššího věku se lidé dožívají v severní Evropě a v Japonsku. Ve vyspělých zemích je 21% důchodců, 19-20% mladých lidí, zbytek je v produktivním věku. V zaostalých zemích je 40% do 15 let a málo lidí nad 65 let. Věk se dá znázornit koláčovým grafem, nebo věkovou pyramidou. Existuje několik druhů pyramid.



Rozbor věkových pyramid

rozvojové země vyspělé země
 věk  20 let 30 – 40 let
střední délka života kolem 55 let  80 let
0 – 14 let 30 – 40% 10 – 20%
15 – 64 let 50 – 60 % 60 – 70%
65 a více 0 – 5% 10 – 15%
porodnost vysoká 15-40‰ malá 0-15‰
úmrtnost vysoká 10-20‰ malá 5-15‰

významná věk. skupina jsou ženy v tzv. fertilním věku=plodný věk (15 – 45 let)
střední délka života u žen obvykle vyšší
- Ve světě : cca 64, Muži 63 let, Ženy 66
- Evropa:  muži 78, ženy 84  Island,státy S Evropy
- Asie, Japonsko: muži 78 a ženy 85
- rozvojové státy okolo 55let ale velké rozdíly (Afrika 40let)
- ČR muži 74, ženy 80

3) Složení obyvatelstva dle pohlaví

vlivem biologických zákonů je počet mužů a žen přibližně vyrovnán
rodí se více chlapců (cca 4 miliony ročně),ale mají vyšší úmrtnost v dětském věku a nedožívají se vysokého věku jako ženy(převaha žen staršího věku)
rozdíl v počtu mužů a žen dle světadílů,hosp. a kulturní vyspělosti
     např. Evropa má více žen(  úmrtnost mužů,války,vystěhovalectví)
        Severní Afrika, Asie - muslimské státy - mají více mužů(  úmrtnost žen,horší sociální postavení ve společnosti)
Počítá se tzv. index maskulinity neboli počet mužů na 1000 žen  a index feminity určuje počet žen na tisíc mužů. U nás – 1054 žen/ 1000 mužů



4) Rasové složení obyvatelstva

rasa=skupina lidí stejného tělesného vzhledu (barva pleti, barva a tvar vlasů,očí,tvar lebky,nosu,vzrůst,…)
rozdíly mezi rasami jsou dány vlivem rozdílného prostředí, ve kterém se vyvíjely

základní rasy
Europoidní rasa (bílá) 45% – světlá barva pokožky, střední až vysoká postava.
Hlavní oblasti rozšíření
  - indoevropská větev- Evropa, Indie, přistěhovalci v Americe a Austrálii
                   -semitskohamitská větev- S Afrika, JZ Asie, Arabové

Mongoloidní rasa (žlutá) 40% – žlutohnědá pokožka, malá až středně vysoká postava, zdánlivě šikmé oči, rovné vlasy
  Hlavní oblasti rozšíření – V Asie, Severní Evropy - Laponci,Severní Ameriky - Inuité, a původní  obyvatelstvo Ameriky (indiáni)

Negroidní rasa (černá, ekvatoriální) 10% – tmavohnědá až černá pokožka, krátké
  kudrnaté vlasy, široký nos, velké rty.
  Hlavní oblasti rozšíření – Afrika na jih od Sahary, přistěhovalci v Americe, původní
  obyvatelé Austrálie a okolních ostrovů

přechodné (smíšené) rasy 5%
zejména v Latinské Americe,
nejčastější míšenci jsou mestici (míšenci indiánů a bělochů)
mulati (míšenci černochů a bělochů)
zambové (míšenci černochů a indiánů) – rozšíření míšenců zejména po zámořských objevech

• Díky různorodosti ras narůstá problém rasismu (často se nadřazuje bílá rasa nad ostatní) nebo xenofobie (strachu z jiných ras)


1.
5) Náboženské složení obyvatelstva

• náboženství je sociální jev, má významný vliv na život většiny obyvatel Země(ovlivňuje styl života,chování,stravovací zvyky,architekturu i hospodářství
• ateisté (nevyznávají žádné náboženství) tvoří jen asi 10 % obyvatel světa
členění náboženství :
• monoteistická náboženství – vyznávají jednoho boha (křesťanství, islám, židovské  náboženství)
• polyteistická náboženství – uctívají více bohů (hinduismus)

světová náboženství – křesťanství, islám a budhismus
národní náboženství – hinduismus, judaismus, šintoismus, taoismus, konfucionismus
primitivní(tradiční) – šamanismus, totemismus, magie



6) Národnostní složení obyvatelstva

• národnost – příslušnost k určitému národu
• národ – historicky vzniklé společenství lidí se společnými tradicemi,  územím,hospodářským a kulturním vývojem a většinou i jazykem (neplatí vždy – řada národů hovoří stejným jazykem nebo např. Švýcaři hovoří více jazyky)
na Zemi žije více než 2 tisíce různých národů a národností, mezi nejpočetnější patří Číňané 1,3mld,Hindustánci 320mil,Američané, Bengálci
• řada národů nemá vlastní stát – Kurdové, Tibeťané, Čečenci, Baskové, ...
• národnostní menšiny – obyvatelé, kteří žijí mimo území státu, kde má národ sídlo
• nacionalisté – jsou přesvědčeni o výjimečnosti a nadřazenosti svého národa (spory s přistěhovalci, romskou komunitou…)
• separatisté – snaží se dosáhnout samostatnosti svého národa (Baskové ve Španělsku, Palestinci v Izraeli, Albánci v Kosovu,…)
• státní příslušnost – právní příslušnost k určitému státu




7) Ekonomické složení obyvatelstva

jedná se o složení obyvatelstva dle příslušnosti k zaměstnání a jeho zařazení do primární, sekundární, terciární či kvartérní sféry
složení se měnilo v průběhu historického vývoje-postupný úbytek v primární sféře a nárůst v ostatních sférách






významný ukazatel vyspělosti ekonomiky státu
dnes rozdíl v zaměstnanosti hlavně mezi rozvojovými a vyspělými státy

primární sf. sekundární sf. terciární a kvartérní sf.
rozvojové státy 60% 20% 20%
vyspělé státy 10% 20% 70%
Česká rep. 10% 35% 55%

nezaměstnanost-vyjadřuje se tzv. mírou nezaměstnanosti =počet nezaměstnaných na 100 ekonomicky aktivních obyvatel, udává se v %

8) Složení obyvatelstva podle jazyků

mateřský jazyk – ten jazyk, kterým člověk začne mluvit dnes na světě několik stovek jazyků a tisíce dialektů, podle příbuznosti se jazyky dělí do jazykových
rodin(celkem asi 30) např. indoevropská,čínsko- austroasijská, altajská, semitskohamitská,uralská (v Evropě zastoupena finštinou, estonštinou a maďarštinou )
nejpočetnější je indoevropská jazyková rodina (45% obyvatel světa), patří sem např. jazyky:
* slovanské (čeština, slovenština, polština, ruština, běloruština, ukrajinština,
slovinština, chorvatština, srbština, bulharština)
* germánské (němčina, holandština, angličtina, norština, švédština, dánština)
* románské (italština, španělština, portugalština, francouzština, rumunština)
* helénské (řečtina)
* baltské (litevština,lotyština)
* iránské (perština,kurdština
* keltské (irština,velština,bretonština)
* indické (hindština, bengálština) * více najdete zde
nejrozšířenější jazyky světa- čínština, španělština, angličtina, arabština, bengálština, hindština-jako mateřské jazyky

Fyzická,socio-ekonomická a politická geografie

1.Země jako vesmírné těleso-planetární geografie
-teorie Velkého třesku, názory na postavení Země ve Vesmíru, Sluneční soustava,
Měsíc a jeho pohyby, tvar a velikost Země, pohyby Země, čas a časová pásma,
slapové jevy

2.Zobrazování Země na mapách - geografická kartografie
- mapa a globus, kartografická zobrazení - rozdělení, měřítko mapy, vznik mapy,
obsah mapy, druhy map, zeměpisné souřadnice

3.Hydrosféra/ Vodstvo na Zemi / - hydrogeografie, oceánografie
-členění hydrosféry, oběh vody, vodstvo pevnin, vodstvo oceánů, hydrosféra a člověk

4.Pedosféra / Půdy na Zemi/ - pedogeografie, Kryosféra- geokryologie
-základni údaje, složení půdy, půdní druhy, vznik půdy, půdní typy, vodorovná a výšková
zonálnost půd na Zemi, půda a člověk
- základní údaje o kryosféře, mrazové zvětrávání, permafrost, kryosféra a člověk

5.Atmosféra,podnebí - klimatologie
-složení a stavba atmosféry, podnebí, klimatogeografičtí činitelé, charakteristika
podnebných pásů, atmosféra a člověk

6.Všeobecný oběh atmosféry,počasí - meteorologie
-všeobecný oběh atmosféry, monzuny a místní větry, vzduchové hmoty a atmosférické
fronty,počasí-meteorologické prvky, tlakové útvary

7.Litosféra
-stavba a složení Země, zemská kůra, planetární členění z.kůry, litosféra, litosférické
desky, vznik pevnin a oceánů

8.Geografie jako věda
-vznik vývoj geografie, objekt geografie, postavení g.v systému věd, soustava
geografických věd

9.Georeliéf - geomorfologie
-členění georeliéfu, endogenní pochody a tvary jimi vytvořené, exogenní pochody a
tvary jimi vytvořené

10.Biosféra,přírodní oblasti Země- biogeografie /zoo-, fyto-,/
-základní údaje, společenstvo, ekosystém,geobiom, geobiomy pevnin, vegetační
      stupně, geobiomy oceánů,  biosféra a člověk, vymezení pojmu, oblast tropů, subtropů, mírného pásu, polární a subpolární oblasti

11.Krajina a životní prostředí - geografie, ekologie, environmentalistika
- složky a prvky krajiny, krajinotvorní činitelé a krajinotvorné procesy, vývoj krajiny,
přírodní a kulturní krajina, vliv průmyslu a zemědělství na ŽP, trvale udržitelný rozvoj

12.Globální problémy, přírodní rizika
-vyčerpávání přír.zdrojů, kácení rovníkových pralesů, znehodnocování půdy,
znečišťování vod,zesílený skleníkový efekt, zeslabování ozonové vrstvy, ukládání a
likvidace odpadů,rychlý růst počtu obyvatel, zemětřesení, tsunami, sopečné
katastrofy, ničivé větry, povodně, přemnožení škůdců, AIDS a další nemoci

13.Obyvatelstvo světa-členění dle biologických a spol.-ekonomických znaků
-růst počtu obyvatel, složení obyvatel dle věku ( věkové pyramidy), pohlaví, rasové
složení, náboženství,národnostní složení, ekonomické složení
14.Obyvatelstvo světa  - přirozený a mechanický(územní) pohyb
-přirozený pohyb - porodnost, úmrtnost, demografická revoluce, přirozený přírůstek a
úbytek,mechanický pohyb - druhy, příčiny, urbanizace, suburbanizace
15.Rozmístění obyvatelstva a sídel na Zemi
- vliv přírodních a společ.-ekonomických faktorů, hlavní seskupení obyvatel, proces
urbanizace a suburbanizace, sídelní aglomerace, konurbace, megalopolis, současné
tendence v rozmístění obyvatel

16.Světové zemědělství - g. zemědělství
-význam, odvětví, rozmístění zemědělské výroby - vliv faktorů, zemědělství vyspělých
a rozvojových zemí, rostlinná výroba, živočišná výroba, rybolov, lesnictví

17.Světový průmysl - g. průmyslu
-význam, odvětvová a územní struktura - současné změny, rozmístění průmyslu - vliv
faktorů, těžba surovin,

18.Světové hospodářství, státy světa dle stupně rozvoje,mezinárodní obchod
-vymezení pojmu světové hospodářství, hospodářské systémy, typy ekonomik
globalizace, úspěšnost národních ekonomik, státy „Severu“ a „Jihu“,
klasifikace na pět světů

19. Světový průmysl
-energetika, strojírenský, chemický a spotřební průmysl

20.Jádrové a periférní oblasti, terciérní(obslužná) sféra
-vymezení pojmu jádro a periferie, světové jádrové oblasti, periferní oblasti, změny v
postavení jádro - periferie, vymezení terciérní sféry, služby v národních ekonomikách,
cestovní ruch, obchod, školství, zdravotnictví, hierarchické rozmístění služeb

21.Hlavní mezinárodní politické a hospodářské organizace
-mez.pol.organizace - OSN, regionální pol.organizace - Rada Evropy, OBSE,
OAS,OAU,Arabská liga, ASEAN, hospodářské org.- proces integrace,
EU,RVHP,ESVO,SNS, CEFTA,NAFTA,Mercosur,APEC,OPEC,OECD,G7, voj.-pol.
organizace - NATO

22.Světová doprava
-význam a definice dopravy, členění dopravy, složky dopravy, rozmístění dopravy
pevninská doprava - železniční, automobilová, potrubní, vnitrozemská vodní,
energovody, přenos zpráv a informací, námořní doprava, letecká doprava

23.Politická geografie
-definice pol. geografie, změny na politické mapě během 20.stol., státní hranice, státy dle formy vlády(státní zřízení), státy dle způsobu vlády, státy dle územní organizace(státoprávní uspořádání)

24. Evropská integrace
-vznik a vývoj EU,hlavní cíle, současný stav,rozšiřování EU, další evropské integrace-ESVO,CEFTA,







Regionální geografie světa a České republiky

1. Státy střední Asie a Zakavkazska
-vymezení regionu, přírodní podmínky střední Asie a Zakavkazska, obyvatelstvo a politický vývoj ve 20.stol, ekonomika států střední Asie a Zakavkazska

2. Státy jihovýchodní Asie
-vymezení regionu, přírodní podmínky, obyvatelstvo a politický vývoj ve 20.stol.,ekonomika států JV Asie ( nově industrializované státy )

3. Státy jihozápadní Asie
-vymezení regionu, přírodní podmínky, obyvatelstvo, politický vývoj ve 20.stol,ekonomika států JZ Asie a příčiny rozdílů

4. Japonsko a státy východní Asie
-vymezení regionu, přírodní podmínky, obyvatelstvo a politický vývoj ve 20.stol., ekonomika Japonska-příčiny úspěšnosti, ekonomika ostatních států V Asie

5.Čínská lidová republika
-poloha, přírodní podmínky,obyvatelstvo, charakteristika politického a ekonomického vývoje ve 20.stol.

6. Státy jižní Asie
-vymezení regionu, přírodní podmínky, obyvatelstvo, politický vývoj ve 20.stol,ekonomika států J Asie

7. Austrálie a Oceánie,Antarktida
-vymezení regionu, přírodní podmínky, obyvatelstvo a ekonomika Austrálie,
Oceánie - vymezení regionu a jeho členění, přírodní poměry, obyvatelstvo a ekonomika států v Oceánii

8. Ruská federace
-poloha, rozloha, přírodní podmínky (ekologické problémy), obyvatelstvo,státní zřízení, ekonomika Ruska

9. Transformní státy střední Evropy
-vymezení regionu, přírodní podmínky, politický a hospodářský vývoj ve 20.stol.,ekonomika států střední Evropy

10. Velká Británie a Irsko
-poloha, přírodní podmínky, obyvatelstvo a ekonomika V.Británie, charakteristika Irska

11. Transformní státy východní Evropy
-vymezení regionu, přírodní podmínky, pol.a hospodářský vývoj ve 20.stol, ekonomická charakteristika pobaltských zemí, ekonom. charakteristika východoevropských zemí SNS

12. Alpské státy
-poloha a vymezení regionu, přírodní poměry, ekonomika Švýcarska, ekonomika Rakouska, politické zřízení alpských zemí

13. Státy Balkánského poloostrova
-vymezení regionu, přírodní podmínky, politický vývoj ve 20. stol., ekonomika balkánských států

14. Státy severní Evropy
 -vymezení regionu, přírodní podmínky, obyvatelstvo, ekonomika států severní Evropy, politická charakteristika

15. Státy jižní Evropy
-vymezení regionu, přírodní podmínky, obyvatelstvo, politický a ekonomický  vývoj ve 20. stol., ekonomika států J Evropy


16. Státy Beneluxu
-poloha, vymezení regionu, přírodní podmínky, obyvatelstvo,politická charakteristika, ekonomika států Beneluxu

17. Německo
-poloha a přírodní poměry, obyvatelstvo, státní zřízení, ekonomika

18. Francie
 -poloha a přírodní poměry, obyvatelstvo, státní zřízení, ekonomika

19. Islámská Afrika
-poloha a vymezení regionu, přírodní podmínky, obyvatelstvo, ekonomika severní a saharské Afriky

20. Subsaharská Afrika
-poloha a vymezení regionu, přírodní podmínky, obyvatelstvo, ekonomická charakteristika, JAR- politický a hospodářský vývoj ve 20.stol

21. Angloamerika
-poloha a vymezení regionu, přírodní podmínky, obyvatelstvo, ekonomika USA a Kanady

22. Státy Latinské Ameriky
-poloha a vymezení regionu, přírodní podmínky, obyvatelstvo, ekonomické rozdíly mezi státy LA

23. Česká republika
-poloha, rozloha, geologický vývoj a členění povrchu, podnebí a počasí, krajinné typy, hydrosféra, půdy

24. Česká republika
-obyvatelstvo a jeho složení,doprava, terciérní sféra

25. Česká republika
-vývoj ekonomiky ve 20. stol., nerostné suroviny, energetika, zpracovatelský průmysl, zemědělství

26. Jihomoravský kraj
-vymezení regionu, přírodní poměry, obyvatelstvo a sídla, ekonomická charakteristika


Doporučená literatura:

Školní atlas světa Kartografie Praha
Školní atlas ČR    Kartografie Praha
Zeměpis v kostce I. a II. K.Kašparovský  Fragment
Geografie 4 - Česká republika J.Kastner a kol. SPN Praha
Maturita ze zeměpisu  V.Valenta a kol.  NČGS Praha 2004
Makroregiony světa I.Bičík a kol. NČGS Praha2010

JEZERA A UMĚLÉ VODNÍ NÁDRŽE

Jezera
Přirozené sníženiny zemského povrchu vyplněné vodou (přehrady nebo rybníky jsou umělé vodní nádrže).
1) Dělení podle vzniku (podle vzniku té přírodní sníženiny)
a. endogenní činností
- Tektonická - rozestup litosférických desek, př.:………. nebo pokles ker zemské kůry, př. Tanganika, Malawi, Velká kanadská jezera (všechna navíc modelována činností ledovců) nebo oddělením od moře, př. Kaspické moře (vyvrásnění pohoří Kavkaz oddělilo Kaspické moře od moře → slaná voda
- Vulkanická - v kráterech, Crater Lake (USA)
b. exogenní činností
- říčního původu, slepá ramena řek, zavalením říčního toku sesuvem, atd.
- ledovcová - sníženina vyhloubená posunem ledovce, někde ohraničena morénou, př. finská jezera, Mazurská nebo karová (Černá nebo Čertovo jezero, plesa v Tatrách)
- krasová - dána činností uhličitanu vápenatého, př. Macocha
- pobřežní - z části mořských zálivů, př. Maracaibo
c. smíšenou činností (Ladožské, Oněžské jez.)
2) podle způsobu průtoku řek
- průtočná – Ženevské
- odtoková – Plešné
- konečné – Aralské, Kaspické, Mrtvé moře
3) podle typu vody
- sladké – Ženevské
- slané – Aralské
- smíšené – Balchaš
- bezodtoké oblasti – řeky neodtékají – Čadská pánev

Mokřady
- podmáčená území, dána vysokou hladinou podzemní vody
- bažiny, rašeliniště (Rejvízské rašeliniště), slatě (Modravská slať na Šumavě), často vyhlašována jako chráněná území (cenné přírodní lokality)
Uměle vytvořené vodní nádrže:
1. Rybníky
- mělké vodní uměle vytvořené nádrže (max. 6 metrů)
- funkce: chov ryb, rekreace, zásobárna vody, vodní elektrárny, doprava, zadržování vody
- dělení:
o průtočné – na potoku
o pramenité – pramen na dně
o nebeské – závislé na srážkách
- Třeboňsko, Českobudějovicko (Rožmberk, Svět), Poodří, Lednicko, Přerovsko, Morava
2. Přehrady
- uměle vybudované vodní nádrže (nad 10 metrů)
- funkce: – rekreační, zadržování a zásobárna vody, vodní elektrárny, doprava, zavlažování, retenční
- negativní důsledky na krajinu – kácení lesu, zánik sídel
- největší přehrada – Tři soutěsky (Čína)
- největší hydroelektrárna – Itaipů (jih Brazílie)
- kolem nádrží sloužících jako zdroj na výrobu pitné vody, tzv. vodárenských nádrží, se vytvářejí pásma hygienické ochrany
- ČR – největší přehrada – plocha – Lipno, objem vody – Orlík
- Okolí Ostravska – Moravice, Kružberk, Ostravice, Morávka, Baška, Žermanice, Dlouhé stráně
Podpovrchová voda
- vzniká průsakem vody srážkové nebo povrchové pod zemský povrch
- při průsaku se čistí (zbavuje se mikroorganismů a chemického znečištění) → často pitná
- při průsaku se obohacuje minerály → často mineralizovaná (minerálka)
- vyžaduje ochranu jako povrchová voda
dělení:
A) půdní = půdní vlhkost, přítomen i vzduch
B) podzemní - její výše je určena hladinou podzemní vody, v propustných horninách, bez přítomnosti vzduchu
a) průlinová - v pórech propustných hornin
b) puklinová - ve větších dutinách (puklinách) v podzemí, př. v krasových oblastech jsou podzemní jezírka či řeky


minerální voda
více než 1g solí a minerálů na 1 litr vody
prameny
podle teploty:
- studené - studenější než okolí
- horké - teplejší než okolní vzduch
- termální - 37 - 50°C
- vřídla - nad 50°C, př. vřídlo v Karlových Varech (asi 73 °C)
gejzír
prameny vystřikující při pravidelných nebo občasných erupcích pod tlakem plynů, př. pravidelný gejzír Old Faithul (Starý spolehlivec) v NP Yellowstone
artézský pramen (studna)
voda vytlačována hydrostatickou vztlakovou silou (princip vyrovnávání tlaku u spojených nádob)
se nachází v oblastech kdy je geologické podloží střídáno propustným a nepropustným materiálem, voda je pod hydrostatickým tlakem – v propustné hornině je pod tlakem - vyvěrá na povrch


Význam
- zásobárna kvalitní pitné vody (asi 30% celkových zásob sladké vody)
- vláha pro rostliny
OBYVATELSTVO ČR
- Praha, asi 10,5mil. Obyvatel (přistěhovalci, mírný přirozený přírůstek)
- 14 krajů (13 + Praha: má krajský úřad=Pražský magistrát, středočeský kraj má krajský úřad v Praze)
- přirozený přírůstek se pohybuje okolo 1 ‰ (ale většina cizinci)
Národnostní složení
- česká (81 %), moravská (10 %), slezská (2 %) a romská (0,3 %) a další
- menšiny tvoří Slováci, Poláci, Němci
Rozmístění obyvatelstva
- většina obyvatel žije v nížinách
- lidé se stěhovali z vesnic do měst (urbanizace)
- dnes se stěhují z měst na vesnice (suburbanizace)
- nejřidčeji osídlená je Českomoravská vrchovina
- nezaměstnanost je asi 9 % (nejvíce na Mostecku)
- 34 % věřících (k římskokatolické církvi)
- převažují malá sídla, ale počet sídel se snižuje (díky aglomeraci)
- Krajská města: Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Olomouc, Liberec, Hradec Králové, Ústí nad Labem, České Budějovice, Karlovy Vary, Jihlava
- primátor v čele statutárního města, v čele obvodu starosta, hejtman v čele kraje
- rada zastupitelstva spravuje města
- Města nad 50 tisíc obyvatel: Havířov, Zlín, Kladno, Most, Karviná, Frýdek–Místek, Opava, Karlovy Vary, Teplice, Děčín, Jihlava, Chomutov
- Velkoměsto: je město s počtem obyvatel nad 100 000, v ČR: Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Olomouc

HISTORIE OSÍDLENÍ A SÍDELNÍ STRUKTURA ČESKÝCH ZEMÍ
Trvale je území naších zemí osídleno od paleolitu. Lidé se soustřeďovali do klimaticky - zemědělsky nejpříhodnějších oblastí. Osídlené území bylo značně nesouvislé.

PRVNÍ ETAPA OSÍDLENÍ
Nejstarší sídla pocházejí z 5. - 7. století. Nacházela se v Polabí, dolním Povltaví, na dolním toku Berounky, Poohří, v Dolnomoravském a Dyjsko-svrateckýém úvalu, na Opavsku.

DRUHÁ ETAPA OSÍDLENÍ
Významným předělem v osídlování našeho území je 12. - 13. století, období tzv. německé kolonizace, kdy docházelo k osídlování podhorských a  horských oblastí českým a německy mluvícím obyvatelstvem. V oblasti Sudet, pohraničí, nastoupilo později v 13. - 15. století. V podhorských oblastech se začala objevovat nová řemesla, těžila se ruda ... Osídlování Karpat (Beskydy, Javorníky) se objevuje až v 17. století a je nazýváno Valašskou kolonizací.
Končí období, v kterém na našem území převládala venkovská sídla.

TŘETÍ ETAPA OSÍDLENÍ
Rozpadem feudální společnosti a rychlým nástupem průmyslové revoluce dochází také ke změnám v sídelní struktuře. Od 13. století vznikala feudální města, která se stávala centry obchodu a řemesel, byla křižovatkami obchodních cest, místy těžby (např. stříbra) a správními centry - tzv. královská a poddanská města.
V tomto období se vytváří hustá síť měst a městeček, která bez výraznějších změn přetrvala do současnosti, a která je charakteristická pro naše země. S nástupem průmyslu dochází k diferenciaci měst a zvyšuje se stupeň urbanizace - stěhování obyvatelstva do měst.
Industriální společnost (industriální revoluce od konce 18. st.) znamenala rozvoj měst s potenciálem těžby nerostných surovin (těžba uhlí) nebo rozvoje průmyslové výroby (těžký průmysl, hutnictví) např.: Kladno, Ostrava, Plzeň. Sídla, která takový předpoklad neměla, stagnovala a ztrácela na významu např.: Chrudim, Opava.
Po druhé světové válce docházelo k územnímu rozšiřování měst připojováním okolních obcí. V průmyslových oblastech probíhala rozsáhlá výstavba sídlišť. Na konci 20. století se u velkých měst objevuje nový proces - suburbanizace - kdy dochází k stěhování určitých skupin obyvatelstva do okolních obcí. Důvodem jsou ekonomické podmínky a lepší životní prostředí.

OCHRANA PŘÍRODY V ČESKÉ REPUBLICE

Krajina je v Česku naprosto všude pozměněná, vzhledem k tomu, že naprostá většina českých lesů je vysazená. Krajiny můžeme dělit:
1. přírodní – bez pozůstatků činnosti člověka, téměř neexistuje – národní přírodní rezervace (NPR), národní přírodní památky (NPP, např. Boubínský prales)
2. kulturní
a. kultivovaná – města, pole, lesy, louky, rybníky, sady, chmelnice atd.
b. devastovaná – povrchové doly, skládky, haldy… tato krajina se musí ze zákona rekultivovat, tzn. upravit tak, aby byla přizpůsobena dalšímu využití, např. z hald se dělají lesy, lomy se zaplavují na jezera, zavážejí se hlínou…
V Česku je chráněno cca 15% území. Chráněná území jsou velkoplošná a konkrétní statusy jsou:
- velkoplošné: národní park (NP), chráněná krajinná oblast (CHKO)
- maloplošné:
o přírodní rezervace – cílem je zachování biotopu a na to navázaných živočichů nebo rostlin
o národní přírodní rezervace – cílem je zachování biotopu a na to navázaných živočichů nebo rostlin
o přírodní památka - chrání především výtvory neživé přírody
o národní přírodní památka – chrání především výtvory neživé přírody, např. Landek
Připravuje se vyhlášení národního parku Křivoklátsko, v budoucnosti třeba i Jeseníky. Můžeme se dále setkat s pojmem biosférická rezervace, což je území chráněné pod záštitou UNESCO a v Česku se většinou kryje s některými velkoplošnými chráněnými územími (Pálava, Bílé Karpaty…).
Natura 2000 je síť chráněných území Evropské unie. Jsou vyhlašovány podle kritérií EU a nemusí se vždy krýt s českými chráněnými územími. Jde jí o to, aby se v celoevropském měřítku zachránily všechny ohrožené druhy.
ZMĚNY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ V ČR
Člověk ovlivňuje všechny sféry Země. I tam, kde nežije, jsou patrny následky jeho činnosti: znečištěná voda, vzduch…
Změny reliéfu
- antropogenní (vytvořené člověkem) tvary v krajině, např. náspy silnic, železnic
- haldy – kopce hlušiny, která vzniká při těžbě nerostných surovin (nepotřebné horniny, aby se člověk dostal k té těžené). Mostecko, Ostravsko – př. halda Ema
- pokleslé tvary na místech poddolovaných (Ostravsko), lomy viz obr.
- rekultivace – opatření, která mají umožnit krajině její využití (př. na haldu se vysadí les), obnovení poničené krajiny
+ znečištění vod, ovzduší viz.jiné maturitní otázky

BIOGEOGRAFIE ČR

- V době ledové se začalo utvářet stejné podnebí jako dnes (před 10 000 – 15 000 let před)
- Za Marie Terezie bylo jen 18% lesů, vzhledem k neefektivnímu zemědělství (neměli dobré stroje, hnojení …)
- Lesy dnes: cca 34% (hlavně jehličnany)
- Zemědělská půda dnes: 50% (z celkové rozlohy ČR 40% je orná půda)
- Zbytek: vodní plochy, zalidněné plochy
- Hojně se vysazovaly smrkové lesy, je náchylný na kůrovce (lýkožrout smrkový)
PŮDNÍ POMĚRY ČR
Dělení půd:
půdní typy - určují se podle zrnitosti půdních částic
půdní druhy - určují se podle vlastností půdních horizontů (jejich počet, mocnost a chemické vlastnosti)
většinou následují: humusový, ochuzený (vyluhovaný), obohacený, matečná hornina

Půdní druhy:
skeletnaté - kamenité
lehké - př. půdy písčité a hlinitopísčité
vlastnosti:
středně těžké - př. hlinité, nejvhodnější pro zemědělství, dobře propouštějí vodu
těžké - př. půdy jílovité
pozn.: pojem jako půda těžká, lehká, … používají především zemědělci
pojem jako písčitá, hlinitá požívají především pedologové

Půdní typy
černozemě - nejúrodnější, mocný humusový horizont, nemají vyluhovaný horizont, nejteplejší oblasti (Jih Moravy, Polabí, Horno a Dolnomoravský úval), hlavní zemědělské oblasti
hnědozemě - místně lemují oblasti černozemí, nejrozšířenější v teplých oblastech mírného pásu, všechny horizonty
hnědé lesní půdy (=kambizemě) - v pahorkatinách a vrchovinách, pod listnatými lesy
podzolové půdy - kyselé, pod jehličnatým lesem, v chladných oblastech, hromadí se surový humus
rendziny - zásadité půdy, krasové oblasti, na vápencích
nivní půdy – podél řek, oblasti zaplavované

GEOMORFOLOGIE V ČESKÉ REPUBLICE

Geomorfologie = zkoumá tvar, reliéf zemského povrchu a jeho utváření.
Geologie = věda, která zkoumá složení zemské kůry

Reliéf lze rozdělit podle:
- absolutní nadmořské výšky
o nížiny (do 200m.n.m)
o vysočiny (nad 200 m. n. m)
- relativní nadmořské výšky = převýšení. Umožňuje udělat si jistou představu o členitosti terénu.
o do 30m – roviny
o 30 – 150m – pahorkatiny – cca 50% území,
o 150 – 300m – vrchoviny – Českomoravská vrchovina, Žďárské vrchy…
o 300 – 600m – hory – Krušné hory, Jizerské hory…
o přes 600 m – velehory
V Česku zabírají největší procento pahorkatiny a vrchoviny.


Geomorfologický vývoj
Česká vysočina – největší geomorfologická provincie
území, které je geologicky starší, bylo formováno nejvíce hercynským vrásněním v prvohorách. Po té byl povrch snížen erozí a zvětráváním. K rozpraskání zemské kůry na kry a jejich pohybu podél zlomů (prasklin v zemské kůře) došlo v pozdější době (druhohory, třetihory)→ kerná pohoří, pánve (rozpraskání na kry souviselo s tlakem při alpinském vrásnění na jihu a východě)
V prvohorách a druhohorách úzké mořské průlivy (území dnešního ČR bylo položeno níže, takže částečně zalito mořem) daly vznik hornině vápenec (Český, Moravský kras) nebo usazení písku (po ustoupení moře písky zpevnily na pískovec → formovala se pískovcová skalní města – Adršpach, Prachovské skály, Tiské stěny, Hruboskalsko, Pravčická brána)
Ve třetihorách probíhala náhodná sopečná činnost (České středohoří, Doupovské hory)

Západní Karpaty – povrch vyvrásněn při alpínském vrásnění vrásnění koncem druhohor a ve třetihorách (eroze působí kratší dobu – povrch méně zarovnán než v České vysočině).
V druhohorách moře v místě dnešních Vněkarpatských sníženin → vápenec (Štramberk, Hranický kras)

Ve starších čtvrtohorách – pevninské zalednění, včetně Ostravské pánve a Moravské brány, horské zalednění ve vysokých horách – Krkonoše, Šumava,
V mladších čtvrtohorách – vytvoření dnešní říční sítě a významný vliv člověka na reliéf, klima jako dnes

(na přípravě pracujete s atlasem, odkud si můžete vypsat další dvě provincie, případně subprovincie)

VODSTVO V ČESKÉ REPUBLICE

- Nejvlhčí jsou pohoří (až 1600 mm/rok) s vyšší nadmořskou výškou
- Pohoří hlavní pramenné oblasti
- Žádné veletoky
- Povodí = oblast odkud odtéká voda do jedné řeky
- Sázava, Berounka, Ohře
- Úmoří = oblast odkud řeky odtékají do jednoho moře
- Baltské moře (Slezko – Odra), Černé moře (Morava – Morava), Severní moře (Čechy – Labe)
- Rozvodí = hranice (linie) mezi povodími nebo úmořími
- Hlavní evropské rozvodí (mezi Baltským a Severním)
- Červenec nejvíce srážek, ale nejmenší řeky
- Jaro největší řeky (tání, malá absorpce)
- Středoevropský typ
- Průtok = množství vody, které proteče profilem řeky za 1s, př. Labe v Hřensku – asi 300 m3/s
- Regulace – upravování koryt, zpevňování, srovnané – kvůli záplavám – rychleji odtéká, ale okolí vysychá
Přehrady:
- pro pitnou vodu, turistika, protipovodňovou, užitková voda, zavlažování, hydroenergetika
- Lipno (největší plocha), Orlík (objemově největší), Slapy, Nechranice, Rozkoš, Švihov (pitná voda pro Prahu), Dalešice (voda pro Dukovany), Vranov, nové Mlýny (zavlažování, průmysl), Krušberk, Slezká Harta (povodňová), Šance (pitná voda pro Ostravsko), Těrlicko, Žermanice (průmyslová), Morávka (pitná voda)
- Splavné řeky: Labe, kousek Vltavy (nákladní doprava)
- Rybníky: Třeboňská pánev – Rožmberk (největší v ČR), České Budějovice, Ostravsko, Polabí, Břeclavsko, Máchovo jezero
Jezera:
- Šumava (ledovcový původ) – Čertovo j., Černé j., Prášilské j.
- Krasové: Hranická propas, Macocha
- Rašeliniště: Velké mechové jezírko

KLIMA V ČESKÉ REPUBLICE

- přímořské: chladnější v létě, teplejší v zimě (oceán vyvažuje výkyvy teplot)
- makroklimatičtí činitelé (ovlivňují klima): nadmořská výška, všeobecná cirkulace atmosféry, zeměpisná šířka, vliv člověka, rozložení kontinentů a oceánů…
- anticyklona – oblast tlakové výše, přináší jasno, polojasno, v létě teplo, v zimě velkou zimu
- Nejvyšší úhrn srážek = 1700mm/rok
- Průměrné úhrny srážek=670mm/rok
- Ostrava= 600mm/rok
- nejméně Žatecko = 500mm/rok
- Největší množství srážek je na návětrných stranách hor, př.: Krkonoše, viz. atlas
- Průměrná teplota klesá o 0,5°C na 100m nadmořské výšky.
- Průměrná teplota v celé ČR je asi 9°C.
- Nejteplejším místem je Hodonín (9,5°C)
- Nejchladnější místo je Sněžka (0°C)
- Nejslavnější česká meteorologická stanice – Klementinum, Praha blízko Karlova mostu.
Větry – vliv vzduchových hmot
- Z: vlhký vzduch, poměrně teplý
- JZ: teplo, vlhko
- S: studený, poměrně suchý
- JV: teplo, sucho
- V: v zimě studený (z oblasti zimní tlakové výše nad Sibiří), v létě teplý
- Červenec: nejtepleji, ale i nejvíce srážek (ty ale mizí – výpar, pohlcení půdy)
- Leden: nejchladněji
- další stacionární tlakové útvary: azorská tlaková výše, islandská tlaková níže

PŘÍRODNÍ PODMÍNKY V ČR

- mírný podnebný pás
- na rozhraní přímořského a kontinentálního klimatu
- leží ve středu Evropy a mírném pásu
- pramení zde velké množství řek, ale nepřitékají zde veletoky (díky poloze a malé rozloze – střed Evropy a vysoká nadmořská výška)
- nachází se zde hlavní evropské rozvodí (hranice mezi několika úmořími nebo povodími)
o Černého moře
o Baltského moře
o Severního moře
- Jindřichův Hradec – poledník 15° v. d.
- Praha -  cca 50° s. š.

Využití moří

- doprava: pobřežní (trajektová), dálková – přes moře, oceány, osobní x nákladní
- těžba nerostných surovin: zvláště šelfové zóny moře (zhruba do hloubky 200m)
- př.: těžba ropy a zemního plynu v Severním moři (těží se ropa značky BRENT v sektorech norský, britský, dánský, nizozemský)
- obnáší větší rizika než těžba na souši: př. havárie ropné plošiny v Mexickém zálivu na jaře 2010 způsobily vytékání statisíců tun ropy. Odpovědná je společnost BP (British Petroleum).
- lov ryb a mořských korýšů: velmoci: Japonsko, Chile, Kanada, USA, Čína atd. ), prostě státy s dlouho pobřežní linií
- další využití: chov ústřic (př. Francie), chov a lov perel (př. Japonsko, Čína), pěstování mořských řas, cestovní ruch

velký dopravníkový oceánský pás

- do pohybu uvádí rozdíl teplot oceánských vod
- chladná voda je hustší – vyšší salinita – klesá
- teplá voda je řidší, lehčí – drží se na povrchu
- význam: spoluzajištění stálého mírného klimatu na naší planetě (společně s chemickým složením atmosféry – CO2 otepluje skleníkovým efektem), odvádí tropické vody do vyšších zeměpisných šířek a ochlazuje rovníkové oblasti
Znečištění vod
a) přímé: vypouštění splašků (znečištěné vody) z prům., zemědělských podniků nebo přímo domů (v obcích bez kanalizace)
b) nepřímé: př.: splachováním půdy z polí (vodní eroze půdy), regulací toků se zmenšuje samočisticí schopnost vody (menší plocha, na které se drží řasy a bakterie, které čištění provádí), splachováním chem. hnojiv a postřiků z polí po deštích, spousta odpadu v řekách po povodních, při haváriích
V jezerech nebo mořích to stejné.
Kvalita vody v řekách se v období demokracie v posledních 20. letech výrazně zvýšila – přibyly čističky odpadních vod, přísnější zákony na vypouštění odpadu do vod, významný vliv má i EU.

Oceánské proudy

- přenos vodních mas na velké vzdálenosti v horizontálním a vertikálním směru
- příčiny z důvodu všeobecné cirkulace atmosféry (stálé větry – př. pasáty, západní proudění), různé teploty a slanosti mořské vody
- výrazně ovlivňují klima na pevnině
obecně:
teplé
- přinášejí poměrně teplejší vodu do chladnějších oblastí
- nad nimi N a větší výpar → větší srážky na přilehlé pevnině (př. Golfský proud)
studené
- přinášejí poměrně studenější vodu do teplejších oblastí
- nad nimi V a menší výpar → menší srážky na přilehlé pevnině (vznik pouští u pobřeží, př. Peruánský proud → Atacama)

Corriolisovy síly způsobují, že mořské proudy tvoří v oceánech uzavřená proudění
uvádějí do pohybu – pravidelné větrné systémy (př. pasáty), rozdílná teplota a salinita vody (ovlivňují)

Hluchý a skočný příliv

Dmutí

- příliv, odliv – v podstatě periodická deformace povrchu Země
- způsobeno gravitací Měsíce a Slunce (přitažlivé síly)
příliv: na přivrácené straně měsíce (večer a v noci)
a) skočný  - pokud je Slunce, Měsíc i Země v jedné rovině (účinky se sčítají), je nejsilnější
b) hluchý – když Slunce, Země a Měsíc svírají pravý úhel, Měsíc couvá nebo dorůstá (účinky jsou zeslabeny)
- velikost přílivu je různá, záleží na tvaru pobřeží
- největší příliv v Evropě Mont Saint Michel, největší příliv na světě Fundy
odliv s přílivem se střídá cca o 6 hodin – normálně 2 přílivy a 2 odlivy za den


Vlnění

- pohyb, který vzniká působením větrů (závisí na rychlosti větru)
- délka vlny = vzdálenost od vrcholu vlny k vrcholu vlny následující
- výška vlny – od nejvyššího k nejnižšímu bodu
- tvar vlny se mění směrem k pobřeží (tzv. vlny se lámou)
- vlnolam – výběžky při pobřeží, ochrana před vlnami, vlny se ohýbají
- příboj – mořské vlny, narážející na pobřeží, má velké erozivní účinky
- tsunami – obrovská až katastrofická vlna, která vzniká po podmořském zemětřesení
o dosahují až desítek metrů (30m), rychlost je obrovská, velká ničivá energie
o 2004 Thajsko

Slapové jevy

- jevy, kdy vzájemná poloha Slunce, Měsíce a Země mají vliv na pohyby mořské vody (příliv a odliv)
- deformace v důsledku rotace Země, periodicky se opakující (hromadění hmot země v určité části planety)
- slapy mořské, zemské a atmosférické
- příčiny jsou gravitace Měsíce a Slunce a odstředivá síla vznikající z důvodu pohybu soustavy Země – Měsíc kolem barycentra
- barycentrum – společné těžiště Měsíce a Země