Vesmír
-vše kolem nás, nekonečný prostor, součástí je veškerá hmota, čas, energie, prostor
-stáří se odhaduje na 15-18 mld let
-mnoho teorií o vzniku (vědecké, náboženské)
-supergalaxie: největší vesmírné útvary, nakupení mnoha galaxií
-galaxie: hvězdná soustava, obsahuje miliardy hvězd, planety, planetky, prach
-Mléčná dráha: spirálovitá galaxie, ve středu je černá díra (vše kolem ní obíhá)
Sluneční soustava
-všechna tělesa v oblasti trvalého vlivu gravitačního pole Slunce
-vznikla před 4,6 mld lety; z mlhoviny vznikla supernova; praslunce; protoplanety( základ planet); planety a jejich měsíce
-nejlišší hvězda je Proxima Centauri
-nejzářivější hvězda je Sírius
Slunce
-nejhmotnější část sluneční soustavy (99,86% veškeré hmotnosti)
-termonukleární reakce, skládá se z helia a vodíku
-na povrch je teplota 6000°K
-zdoj tepla, světla, energie
-intenzita záření je závislá na vzdálenosti
-pohyby slunce
• kolem své osy
• kolem středu galaxie (rychlostí 250km/s oběhne za 225 mil let)
1. Vnitřní planety
Merkur
-nemá měsíc, oběhne za 88 dní
-malý, skalnatý, voda se odpařila, není zde atmosféra
Venuše
-nemá měsíce
-nejteplejší planeta, silný skleníkový efekt
-světlo se odráží na zastíněnou stranu=světélkuje
-den trvá déle než rok
Mars
-rudá planeta, má dva přirozené měsíce (Úhono, Deimos)
-střídání ročních období
-nejvyšší hora sluneční soustavy-27km
2. Vnější planety
Jupiter
-největší, 16 měsíců (Ganymédes=největší ve SS), má prstenec
-zuří zde bouře, atmosféra je mohutná 100km, obsahuje čpavek
-kolem Slunce obíhá 12 let
Saturn
-nejkrásnější planeta, má prstenec (led, kamení), 22 měsíců ( Titan)
Uran
-má 11 tenkých prstenců
-modrozelená barva – zmrzlý methan pohltí červené spektrum
Neptun
-8 měsíců (triton), 4 tenké prstence
-plynný obr –plyny, horniny, led
Planeta Země
Pohyby Země
- Země vykonává 2 základní pohyby: rotační pohyb, oběh kolem Slunce
Rotační pohyb
-proti směru hodinových ručiček ( od západu k východu)
-otočení trvá necelých 24 hod. = hvězdný den (23:56:04)
-úhlová rychlost rotace je 15stupňů za hodinu (24x15=360)
-obvodová rychlost se mění (v závislosti na vzdálenosti od rovníku, na rovníku nejrychlejší, na pólech nulová)
-vlivem tohoto pohybu se střídají dny a noci
Oběh kolem Slunce
-obíhá po dráze ve tvaru elipsy (Slunce je jedno z ohnisek elipsy)
-vzdálenost Země od Slunce není stálá -> nejbližší bod=přísluní (perihélium) nastává začátkem ledna (147,1 mil. km); nejvzdálenější=odsluní (afélium) v červenci (152,1 mil. km)
-pohyb je nepravidelný, v odsluní je nejpomalejší, v přísluní nejrychlejší
-doba oběhu=tropický rok (365 dní 5 hod 48 min) 6 hod chybí, proto zavádíme co 4 roky přestupný rok (4x6=24)
-Sklon zemské osy od rovníku činí 23stupňů a 17´
-Jestliže by zemská osa neměla sklon, byla by kolmá na rovník, sluneční paprsky by dopadaly každý den ve stejnou dobu na stejné místo pod stejným úhlem, dny a noci by byly stejně dlouhé a roční období by neexistovaly.
Jarní rovnodennost (20. – 21. března) -Slunce svítí kolmo na rovník, od jarního slunovratu se dny začínají prodlužovat a dny zkracovat až nastane letní slunovrat, kdy Slunce svítí kolmo na obratník Raka (21. – 22. června); na severní polokouli začíná léto, na jižní zima , potom se začíná navracet zpět k rovníku až nastane podzimní slunovrat (22.-23.září), Slunce pak dále pokračuje na obratník Kozoroha, kterého dosáhne 21.- 22. prosince), na severní polokouli nastává zima a na jižní léto.
Čas a časová pásma
-Každý poledník má svůj místní čas. Posunu o 1stupeň odpovídají 4 časové minuty, to znamená že 15 stupňům odpovídá celá hodina
-Země je rozdělena na časová pásma
-V ČR platí středoevropský pásmový čas, který má o hodinu více než světový čas (v oblasti nultého poledníku – Anglie, Londýn)
-V evropských zemích existuje tzv. letní a zimní čas, což umožňuje lepší využití světla během dne) .
-Datová hranice probíhá kolem 180. poledníku (oblast Tichého oceánu). Přestupujeme-li datovou hranici z východní polokoule na západní získáme jeden den (dva dny ponecháme stejné datum) . Při překročení datové hranice ze západní polokoule na východní den ztrácíme (přidáme jeden den k datu, přeskočíme jej) .
Slapové jevy
= periodické deformace zemského tělesa
- způsobeny působením Měsíce a Slunce a odstředivou silou, která vzniká pohybem Země kolem těžiště ( barycentrum).
- rozlišujeme slapy mořské (dmutí), slapy zemské kůry a slapy atmosférické; nejvíce pozorovatelné jsou mořské
- Příliv a odliv
- Příliv vzniká na straně přivrácené i odvrácené k Měsíci. Na straně přivracené k Měsíci převládá přitažlivá síla Měsíce nad odstředivou silou soustavy Země-Měsíc. Příliv na straně odvrácené od Měsíce se vysvětluje převahou odstředivé síly.
- Jestliže se Země, Měsíc a Slunce nacházejí v jedné rovině (Měsíc je v úplňku nebo v novu, nastává skočný příliv, naopak, když spojnice Slunce, Měsíc, Země tvoří pravý úhel, nastává hluchý příliv.
- Dmutí na oceáně není příliš velké ve srovnání s moři, kde závisí na tvaru mořského dna a tvaru pobřeží
- Mimořádně velký příliv můžeme pozorovat v zálivech.
- Mořského dmutí využívají některé vodní elektrárny (přílivové) např. ve Francii.
Kartografie
Tělesa znázorňující povrch Země
Geoid - geometricky nepravidelné těleso
- povrch tělesa je tvořen hladinou světového oceánu
Referenční elipsoid - pro přesné měření, má přesné rozměry
- název WGS 84
- 2 rozměry - rovníkový – 6378 km
-poledníkový – 6357 km
Referenční koule – průměr 6371 km
Globus
-prostorový a zmenšený model Země, připomíná referenční kouli
-plošné tvary jsou si podobné, vzdálenosti jsou zmenšené v určitém měřítku, úhly jsou nezkreslené
Mapa
-zmenšený, zjednodušený a zkreslený obraz Země převedený do roviny
-slouží jako výstup, interpretace a znázornění geografických poznatků
Měřítko
-Udává poměr zmenšení určité délky ve skutečnosti k té samé na mapě
-Měřítko může být číselné (1:10 000 tzn. 1cm na mapě = 10 000 ve skutečnosti), grafické
-úsečka je rozdělená na délky, je u ní napsáno, kolik délek je to ve skutečnosti
-Mapy se rozdělují na mapy velkých měřítek – 1:200 000 a větší, mapy středních měřítek – 1:200 000 až 1:1 000 000 a mapy malých měřítek – 1:1 000 000 a menší
Kartografická zobrazování
-způsoby, kterými zobrazujeme Zemský povrch do roviny
• azimutální zobrazení – do roviny (kontinenty)
• válcové zobrazení – na plášť válce (svět)
• kuželové zobrazení – na plášť kužele
Vznik mapy
Astronomické práce – co nejpřesnější určení polohy základních bodů přímo v terénu
Geodetické práce – doplnění základních bodů hustou sítí dalších souřadnic, většinou do trojúhelníkové sítě
Topografické práce – ještě přesnější měření polohopisu a výškopisu na co nejmenších územích
Reprodukční práce – kresba a tisk map
Dálkový průzkum Země
-sběr dat a jejich zaznamenávání pomocí speciálních letadel a družic
-družice: LANDSAT, METEOSAT, NOAA
-výhody: zabírají velká území, mají možnost vertikálního zobrazování (vidí do hloubky), pracují v časových intervalech, možnost využití dalších funkcí ( infračervené snímky)
-uplatnění: meteorologie, kartografie, studium životního prostředí
Žádné komentáře:
Okomentovat