1. Zemská kůra ( svrchní část litosféry ), její mocnost se pohybuje od 6 km v oceánech, 30 – 40 km na pevnině a 80 km v Himalájích. Průměrná mocnost je 35 km, lidé se dostali max. do 12 000 metrů hlubokým vrtem. Nejvíce jsou tu zastoupeny tyto prvky: kyslík ( 46 % ), křemík a hliník, Hlavními nerosty jsou křemičitany a oxidy. Zemská kůra představuje pouze 1,5 % hmoty. Je oddělena od zemského pláště tzv. Mohorovičovou plochou diskontinuity.
2. Zemský plášť – složen ze 3 Bullenových zón ( svrchní, střední a spodní plášť ), svrchní plášť klesá do hloubky 300 – 400 km, střední plášť pak do 1000 km a spodní plášť zasahuje až kna hranici zemského jádra a to je okolo 2900 km. Zemský plášť tvoří obal zemského jádra, rozkládá se v prům. od 35 km do 2900 km. Hlavními nerosty jsou: křemičitany, oxidy železa a hořčíku, sulfidy železa a dalších kovů. Zemský plášť představuje 67,5 % Země.
3. Zemské jádro – od 2900 km do středu Země 6378 km, složeno ze 3 zón, vnější jádro zasahuje do hloubky 4980 km a je polotekuté. Přechodná zóna mezi vnějším a vnitřním jádrem zasahuje do hloubky 5120 km, vnitřní jádro je pravděpodobně tvořeno pevným materiálem a tvoří ho železo s příměsí niklu. Zemské jádro představuje 31 % hmoty.
Zemská kůra
- je složená z prvků
- samostatně jen s malou chemickou relativitou ( zlato, platina, aj. )
- prvky tvoří nerosty a ty pak horniny
- horniny jsou základní stavební jednotkou zemské kůry
Původy hornin
1. Vyvřelé ( magmatické ) horniny
– vznikly krystalizací magmatu, magma je křemičitanová žhavotekutá tavenina, podle typu tuhnutí rozlišujeme je na hlubinné, žilné a vyvřelé A) hlubinné – v hlubině zemské kůry, plně vykrystalizované, poznatelné ( žula ) B) žilné – utuhly v puklinách, jemnozrnná základní hmota, plně vykrystalizované ( aplit ) C) výlevné – utuhly na zemském povrchu ( čedič, znělec ), žhavé magma = láva, tvoří lávové proudy a příkrovy
2. Usazené, ( sedimentární ) horniny
– vznikly erozí starších hornin a opětovným ukládání nového materiálu, vznik – zvětráváním, je fyzické (mechanické rozrušování např. organizmy) nebo chemické ( např. vodou, vzdušným kyslíkem, vznikají tak tzv. krasové jevy ), usazené horniny se dělí na: úlomkovité ( písek, pískovec, slepenec ), chemické ( vápenec ), biogenní usazeniny ( uhlí, ropa )
3. Přeměnné
– vznikají přeměnou vyvřelých a usazených hornin, příčina: tlak, teplota
Zemská kůra je tvořena 95 % vyvřelými horninami, na zemském povrchu převládají usazené horniny
Planetární členění Zemské kůry – 510 mil. km2
Je to pevnina ( 29 % ) – souš, největší bloky jsou nazývány světadíly, menší části pak jsou ostrovy. Světový oceán ( 71 % ) – skládá se ze všech oceánů a moří
Zemská kůra se dělí na pevninskou, oceánskou a přechodnou
1. Pevninská kůra zemská – ze 3 vrstev, na povrchu je sedimentární, uprostřed je žulová a dole je nejmocnější čedičová, mocnost kůry je 20 – 80 km, asi 64 % zemské kůry
2. Oceánská kůra zemská – ze 3 vrstev, sedimentární vrstva, pak sedimentární s příměsí čediče a pak čedičová, mocnost je 6 – 15 km, 21 % zemské kůry
3. Přechodná kůra zemská – ze 2 vrstev, tenká vrstva sedimentů, čedičová vrstva, velice pohyblivé části zemského povrchu, 15 % zemské kůry
Pevninská zemská kůra je mnohem starší než oceánská, jádra pevnin = štíty, ŠTÍTY – tvořeny hlubinnými vyvřelinami a přeměnnými horninami, rozlišujeme 9 štítů – baltský, ukrajinský, kanadský, aldanský, africký, indický, australský, guinejský. Nejmladší části zemské kůry jsou na kolizních oblastí litosférických desek ( Himaláje, Kordiléry )
Dno oceánů – na okraji jsou pevninské šelfy ( 8 % dna ), šelfové moře zalévá do hloubky max. 200 m, pevninský svah ( 11 % dna ), hloubka kolem 1500 m, pevninské úpatí, hloubka je 1500 – 3000 m, největší částí je pak oceánské lože ( 76 % dna ), hloubka 3000 – 6000 m. Podmořská pohoří = středooceánské hřbety, které oddělují oceánské pánve. Nejhlubšími místy je hlubokomořské příkopy s max. hloubkou 11034 m.
Litosférické desky – pohybují se po plastickém podkladu, důsledek jejich pohybu – zemětřesení, vulkanismus, horotvorná činnost
Hlavní litosférické desky
- severoamerická
- euroasijská
- africká
- jihoamerická
- indicko – australská
- antarktická
- tichooceánská
- Nazca
1. Horotvorná činnost – v místech střetu desek, způsobují vrásnění a zlomy, vrstvy sedimentů tvoří vrásy – vlnovité útvary, nakupené vrásy = vrásové příkrovy, v místech porušení vznikají tzv. zlomy, části litosféry, které jsou omezeny zlomy se nazývají kry
2. Vulkanismus – přemisťování magmatu ze zemského jádra na povrch, puklinami pod velkým tlakem nahoru, sopka – místo výlevu lávy, únik plynů a páry, Magma vytéká z kráteru, jícnu a nazývá se láva
3. Zemětřesení – otřesy povrchu Země, příčina: velké uvolnění energie v zemském nitru, místo vzniku je hypocentrum, nad hypocentrem se nachází epicentrum
Vznik pevnin a oceánů
V prahorách jen jeden kontinent – Pangea, praoceán – Panthalassa
Konec prvohor – rozdělení Pangey na Laurasii a Gondwanu, odděleny mořem Tethys.
Pak další rozpad, zbytky zaniklých prakontinentů – základ dnešních světadílů,
Z Laurasie vznikly: Severní Amerika, Evropa a Asie a z Godvany: Jižní Amerika, Afrika, Austrália a Antarktida. K Asii pak ještě se připojili pol. Přední Indie a Arabský pol.
Žádné komentáře:
Okomentovat