Geologie = věda, která zkoumá složení zemské kůry
Reliéf lze rozdělit podle:
- absolutní nadmořské výšky
o nížiny (do 200m.n.m)
o vysočiny (nad 200 m. n. m)
- relativní nadmořské výšky = převýšení. Umožňuje udělat si jistou představu o členitosti terénu.
o do 30m – roviny
o 30 – 150m – pahorkatiny – cca 50% území,
o 150 – 300m – vrchoviny – Českomoravská vrchovina, Žďárské vrchy…
o 300 – 600m – hory – Krušné hory, Jizerské hory…
o přes 600 m – velehory
V Česku zabírají největší procento pahorkatiny a vrchoviny.
Geomorfologický vývoj
Česká vysočina – největší geomorfologická provincie
území, které je geologicky starší, bylo formováno nejvíce hercynským vrásněním v prvohorách. Po té byl povrch snížen erozí a zvětráváním. K rozpraskání zemské kůry na kry a jejich pohybu podél zlomů (prasklin v zemské kůře) došlo v pozdější době (druhohory, třetihory)→ kerná pohoří, pánve (rozpraskání na kry souviselo s tlakem při alpinském vrásnění na jihu a východě)
V prvohorách a druhohorách úzké mořské průlivy (území dnešního ČR bylo položeno níže, takže částečně zalito mořem) daly vznik hornině vápenec (Český, Moravský kras) nebo usazení písku (po ustoupení moře písky zpevnily na pískovec → formovala se pískovcová skalní města – Adršpach, Prachovské skály, Tiské stěny, Hruboskalsko, Pravčická brána)
Ve třetihorách probíhala náhodná sopečná činnost (České středohoří, Doupovské hory)
Západní Karpaty – povrch vyvrásněn při alpínském vrásnění vrásnění koncem druhohor a ve třetihorách (eroze působí kratší dobu – povrch méně zarovnán než v České vysočině).
V druhohorách moře v místě dnešních Vněkarpatských sníženin → vápenec (Štramberk, Hranický kras)
Ve starších čtvrtohorách – pevninské zalednění, včetně Ostravské pánve a Moravské brány, horské zalednění ve vysokých horách – Krkonoše, Šumava,
V mladších čtvrtohorách – vytvoření dnešní říční sítě a významný vliv člověka na reliéf, klima jako dnes
(na přípravě pracujete s atlasem, odkud si můžete vypsat další dvě provincie, případně subprovincie)
Žádné komentáře:
Okomentovat